Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNechci to pojmenovávat
22. 08. 2007
3
11
863
Autor
Jera
Dík za pochopení. Má terapeutka nepřijímá. Je v depresi.
Uviděla jsem anděla
břečťanem spoutaného polopadlého
nebe se propadlo a bylo oslnivě šedé
a jako blesk jím prolítla píseň podzimní
Rudá
jak oheň povstalý ze zesnulé trávy
pomalu sílící potřeba zmizet
z téhle změti nesmyslných cest
někam kde stromy ještě neztratily řeč
11 názorů
začátek mi moc nesedí...
, ale druhá půlka je pěkná...:)
jak oheň povstalý ze zesnulé trávy
pomalu sílící potřeba zmizet
z téhle změti nesmyslných cest
někam kde stromy ještě neztratily řeč
Ten pocit znám... hezky jsi to vyjádřila...
myslím, že může /člověk křičet aspoň tady/
když už to jinde není slyšet...*
T: Dík :)
Z: A podzim na krku .. gonna get worse - poslechni ho :))
N: Joj! :)
P: Kdybych mohla, začnu křičet. Ale ani tohle člověk nemůže. Tady.
..."kde stromy ještě neztratily řeč", to je hezký obrat, ale pročíst se k tomu skrz ty romantické anděly...to dá fušku.
Jejej to je milé upozornění - já si naprosto nevšimla :) to já to asi zedituju :)