Myšlenky

Ono se to může zdát lehký, takovej příběh, kterej se má odehrávat v jedný minutě, pomyslela si autorka a musela se sama usmát, když si uvědomila, jak naivní byla, když předpokládala, že něco takového zvládne levou zadní.
Takže. Co bych mohla napsat? autorka přimhouřila své modré oči a zaměřila je kamsi do dálky. V okně měl pavouk spředené své sítě. Jasně. Novýho Spider-Mana. To by byl správnej trhák. Jenže jak vměstnat příběh Pavoučího Muže do jedný minuty? To je nemožný.
Na papíře se objevila první čára nově vznikajícího obrazce. Sakra Můzo, pojď ke mně, ti řikám, nebo uvidíš! autorčiny myšlenky se bouřily, ale autorka již přivykla tomuto matení myšlenek a... Mám to! Piráti. Jasně, to je přesně ono. Namířim to do takový tý přístavní hospůdky, kde sedí ti staří ožralí námořničtí veteráni a povídaj si všelijaký výmysly o mořskejch plavbách. Týjovka! To bude hustý!
Pod taktovkou autorčina malířského talentu na papíře vznikal smutný obličej. Přece nemůžu psát o něčem, co jsem nikdy ani vzdáleně nezažila, zavrhla autorka vzápětí svůj pirátský návrh.
Autorka pátrala ve své paměti po něčem, co by šlo použít jako rozumný námět příběhu, který se má odehrát během minuty a co v něm ještě mají být nějaká povinná slovní spojení. Autorce se protočily panenky.
Házení kostkou... Házení kostkou... převalovala v hlavě dvousloví, které měl příběh obsahovat. Tyhle dvě slova mě určitě musej přivíst na nějakej správnej námět.
To bude moc ubohý, když postavím příběh na samotným házení kostkou. To právě musim nějak vymyslet jako vedlejší zakomponování. Jasný. To bych měla. No. A. Teď. Tok myšlenek se na malou chvilku pozastavil, ale vzápětí pokračoval.
To nedoká žu.
A nedělala by se ta minuta líp v poezii? To je docela spásnej nápad. Ale to budou dělat všichni, jenom proto, aby se vyhnuli složitýmu přemejšlení. Já to teda neudělám. Asi.
Autorka zaujatě pozorovala své ruce, z nichž jedna držela propisku a jezdila po papíře vytvářejíc roztodivné ornamenty.
V tom ji to napadlo. V tom přišel ten zlomový bod, v němž odhalila ten pravý námět. Tedy pravý podle ní.
“Hurá!” vyjekla autorka radostně.
Takže si to zrekapituluju. Celej život je jedna velká náhoda, to je jasný. Bohové si nad náma házej kostkama. A nejen ti bohové. My všichni házíme kostkami... A nejvíc piráti v hospodě...
To bude skvělá filosofie, pochválila se autorka v duchu hrdě. To bude pan profesor čumět, jakou skvělou povídku jsem vymyslela. Jak na nás na všechny bohové pečou. Autorka se ďábelsky zasmála a dala se do psaní.
Nakonec však znovu nebyla spokojená a tak začala znovu přemýšlet.
O tom už však nemohu psáti, neboť můj příběh by přesahoval minutu.

---