Zabij mě... Ale něžně!

Díky díky díky moc! (A to myslím se vší vážností) Přesně takové kritiky si přeji dostávat. P.S. Píseň tam byla kvůli tomu, že ta paní si je píše sama.... Ale uznávám, že významově to pak vyzní lépe, jaksi srozumitelněji.

Přečetl jsem si tři tvé poslední básně, a napíšu jednu, netroufám si nikdy tvrdit, že kloudnou - kritiku. U té jsem se zastavil kvůli vázanému verši. Pozitivně oceňuji myšlenkové drobné inovace tématu, který je příliš často popisovaný, a sice ...zabíjej něžně, aby tě nebolela vlastní smrt... Ovšem i tady je dlužno dodat, že obsahově báseň nepřináší nic nového. Pokud jde o formu, slušně je zvládnut rytmus, byť i zde se dá něco zlepšit, uvedu to pak tím způsobem, že báseň přetisknu v podobě, ve které by také mohla být, aniž bych si přidával významy či obrazy. jen kvůli rytmu upravím některé verše. Pokud jde o vázanost verše, rým, působí nepřesvědčivě. ...víš... ...tak dlouho již..., ...líp... ...chcíp.... Jde o to, že je znát, že ty rýmy nejsou postavené na samostatném obraze, metafoře, ale jaksi došrouované, navíc slovo chcíp naprosto řve svou expresí z nálady básně, která je spíše nostalgická než kritizující, ačkoliv to také. To slovo je svou výrazně a hovorově negativní barvou ojedinělé v textu, kde převládají spíše až patetické, ale to by nemuselo nutně vadit, výrazy, jako píseň, pláč, něžně. Jsou tam i negativní pojmy, ale ladí s náladou textu. Je dobré také zvážit účelnost všech osobních zájmen. Ještě obraz ... svou písní..., spíše bych volil zpěvem, možná proto, že svá píseň ho představuje jako také skladatele té písně, což by samo o sobě byl velmi šikovný nápad, ale msel by dostat o něco málo širší prostor. Navíc v závěru básně odkazuješ spíše na jeho zpěv. Pokud jde o grafiku, červené písmu na šedém pozadí, osobně se mi zdá, že je málo čitelné a také výrazově nefunkční. A nyní ty drobné úpravy kvůli lepšímu rytmu. Zabíjíš mě - to dávno víš... svými slovy, zpěvem, hlasem tak dlouho již! Zabíjíš mě - jde ti to čím dál líp... konečky prstů, úšklebky, pláčem z toho by jeden chcíp! Jestli ti to udělá radost - zabij mě... třeba tím, že přestaneš zpívat, že se zblázníš, že mě opustíš Ale něžně! (aby tě nebolela vlastní smrt) A závěrem. reaguji na tvou kritiku v diskusi, ale opravdu nezaujatě, byť jistě subjektivně.

Já taky

mam radsi tu pisnicku-((

víš - již, líp - chcíp.... ééé Kurňa, ty máš na víc... ;o)

PéEs Je pravda, že to podtrhování moc hezký není, ale to je jen můj názor.. :)

Je to svělý*

podle me je to hrozne kostrbaty..a tak no..mozna ze by clovek nemel az tak surove rikat presne co se deje..vis jak to myslim..trochu to zabalit..

K Sylvii Plathové mě přivedla právě osoba, o které tady píšu. Napsala o ní nádhernou píseň, která mi dovolila Sylvii Plathové porozumět a přijmout ji za vlastní... Nemyslím si, že bych ji mohla dohnat, ale děkuji za krásný kompliment!

Taky nemám ráda používání cizích slov a myšlenek (dělám to často:-), ale v tomhle případě to mělo takový vzpomínkový důvod. Před veleúspěšným koncertem se mi má Hvězda zhroutila do náručí, z rádia se řinula tahle slova a já byla rozjitřená ze skutečnosti, že půlka jejího čtyři roky očekávaného materiálu vykrádá moje vlastní smutky a dříve než se stihl dostat na pulty o bchodů je druhou nejprodávanější deskou na Amazonu. Mám problém - hluboký obdiv k člověku, který mě žádá, abych ho zachránila... Je to žhnoucí, červené s ledovým podkladem, plné podělaný adorace a velkou touhou se jí zbavit i kdyby mě to mělo zabít. Každopádně díky za kritiku.