Mé cesty ke světlu

Abrahám otevřel moře snadno i duši lze jediným hnutím mysli na dno nic neskryje kdo vtažen v kužel bílý obnažen strmě se řítí k cíli po niti z atomů domů Slovo počátek všeho co je dech rozvibruje ústrojí zvuku a tóny pojmenují chvíle u cíle co vede ruku? Kolik očí tolik barev kolik srdcí tolik obrazů radostí smutků kolik chceš ještě důkazů? Jediným po věky okem do krve do mízy vody co nezmizí cílí po nás chce jediné abychom uvěřili Voda živá voní zpívá sucho vláhou pookřívá okoralé po okraj samo sebe mění v ráj bez hranic nic víc Čas křídly víří prachové chmýří andělů a na zem spadlé peří nadzvedá mimoděk nám v týl usedá Všechno a nic nikde a všude od slova ke slovu bylo je bude (?)

---