Smutek...

Otevři své oči,

dříve než slza mé smočí,

než hvězdy v nich pohasnou.

Ukaž mi tvou tvář, tak smutnou

a bezvládnou.

Můj pohled do tvých modrých očí,

srdce mé poskočí,

když úsměv na tváři tvé vykouzlím.

Mám tě ráda,

máš mne rád?

Všeho bych se vzdala,

aby ses mohl smát.

Mé srdce smutkem pohoří,

když tvář tvou vztek podpálí.

Nejprve přemýšlej,

pak teprv povídej.

Po nějaké době pochopíš,

že frajer je ten co nenese kříž

a nevynáší rozsudky

nad dívkami,

které se mu snaží pomoci.

Zahoď strach.
Otevři svou náruč.

Obejmi člověka,

jenž toužebně volá po tvém objetí.

Je nešťastný,

tak jak ani nemáš ponětí.

Tak bezboha, jak říkáš ty.

Vzals mi srdce i duši a já…

nedokázala jsem se ti bránit…