Obraz potulného malíře z Užgorodu

Za chvíli podzim

zbarví lístky v Zakarpatí

Zůstal jsem na hřebenech

ač musel jsem se vrátit

Zpět do vod stojatých

z divokých koryt řeky Už

Básnicí prokletí

snílci ze země Óz

Maloval malíř obraz

 v uličkách Užgorodu

mnicha,co přes okno kláštera

vzhlíží ke měsíci

před třicetičtyřmi lety  

chvíli po porodu

vzplála svíce

 ve vsetínské porodnici

Generál Svoboda na zdi

 v rámu presidenta

Z gumárny Otrokovic

popílek zbarvil sníh

Nad školkou

 na sídlišti Trávníky

 pár MIGů létá

Čekám tu s Vernem

 na cestu na Měsíc

Stoletá želva

 usíná v akváriu

Přes okno ZDŠ

 sídliště dostavili

Trochu se opozdily

Pershingy z nácviku

odchodu do krytů

I časy blahobytu

 nejisté jak toaletní papíry

V chaosu  Krnova

 v průvodech pro Husáka

V baru Slezského domova

 pár cikánů huláká

Ořešák u Rotundy

 pne se ke měsíci

Oči kněze z obrazu

co chtějí mi říci?

Vlaky na nádraží

nakládají tanky

Trčí z nich porcelánové

záchodové mísy

Zpátky k Uralu

 „hloubci míru“ míří

Rok jednadevadesát

 rok nálezů a ztrát

A tak se ztrácím

 v městských antikvariátech

Jako  ztroskotanci

ve svých opiátech

Hledám východiska

 v zemi bříz

Jako Ciolkovskij

 v rovnicích svého korábu

 k letu na Měsíc

Někde na hřebenu Karpat

u vesnice Juta

Pochopil

Michalangela i Don Quijota

v Řekách slz

 modlitbách pasáčků

 v lukách vlčích máků

Oči kněze z obrazu

šeptly tajemství

konečně má noha  

dotkla  se Měsíčního prachu