Vratné lásky

Pokradmu dorozumíváme se

řečí těla

a v obrázcích,

kterým blednou barvy

na stěnách v mém pokoji,

zkoumám všechny krásy

a taky akrylové lásky malíře

a poslouchám tiché verše

básníka v mém šuplíku

A tak

z jednoduchých slov

skládáš mi pořád dokola složité věty,

se kterými nevím si rady;

život je ta společenská hra

tvrdíš

jak jsme se

ji naučili hrát my samotáři,

co snaží se přelstít lásku osaměním

A tak

za zavřenýma očima

konečky prstů přejíždíš mi po spánku

a já po kouskách beru si zpět kousky sebe;

své city uložil sis u mě

jako v zastavárně tvého světa,

konec konců

láska splyne se zvuky města

a něco utrousí mezi stěnami hodinových pokojů,

tak jako denně míjíme dny,

co samy počítají hodiny

a vteřiny pomíjí

radši

z obavy o nás

A tak

zase jsem přihlouple šťastná,

když otiskuješ se mi do dna lahve

a já nesu ji do sběru s nápisem

VRATNÉ LÁSKY

( ...a těch pár drobných si nech )