Můj dům ...

Šedivý a bez života,

Přišel ke mně toho dne,

Kdy na zem spadla,

Já ti nevím,

Asi bota bohyně.

Řekl jsem mu,

Táhni domů,

Nepleť se mi do života.

…a teď klepe

na mé dveře

velká černá obryně.

Ukazuje mi své oči,

Spálené a ošklivé.

Slepé k světu,

Slepé k sobě,

Říká, že je věštkyně.

Vypráví mi

O své kráse

A že ji někde ztratila.

Říkám ji

Mě stojí práce

A tak zase zmizela.

Vletěl oknem jako vítr.

Pozdraví

A vypráví

Že prý on je svoboda

A ničitel bezpráví.

Vysmál jsem se jeho slovům

A svázal ho řetězem

Teď mi skučí ve skříni

A lituje, že lezl sem.

Odnikud a znenadání

Stojí tu

A hned zas tam

Chvíli rovně,

Chvíli křivě,

Nestálost,

Říká,

Se nazývám.

Počkám,

Až bude dost blízko

Tak akorát

Na ránu.

Pak jsem ho hbitě,

Pěstí rychlou

Ustálil až do oblak.

Skočil na mně.

Nevím odkud

Asi ze tmy

Ze zadu.

Tak jsem ho pod krkem popad

A křičím, že ho zabiju.

A teď koukám,

Jak je velký,

Začínám se trochu bát.

On prosí o smilování

Že je jen ubohý strach.

Tak jsem pár facek mu dal,

Jen abych ho varoval,

Nechci, aby ke mně

Domů

Ten pacholek chodíval.

Tu otočím se,

Vyčerpaný

A po schodech

Kdosi schází.

Jak grácie,

Jdou tři dámy,

Jedna druhé lichotí.

Každá šaty jiné barvy.

Rudé, modré bílé.

Zafoukat vítr,

Jak vlajky by

Vlály.

Však něžně na mně promluví.

V rudé praví

Já jsem vášeň

Druhá že prý touha zas.

Ta v bílé se jen

Pousmála

A zve se láska nevinná.

Změřím si

Jejich krásná

Těla

A úsměv jim oplatím.

Prý ať si zvolím,

Která z nich,

Má nyní být

Žena má.

Říkám dámy,

Bez urážky,

Každá sama

Ničím jste.

Zůstaňte

Všechny tři

Pak šťastně

Žít budeme.

Pokud jediná

Chce odejít,

Pak raději ji

Doprovoďte.

Splynuly v jednu

Ty tři dámy

A v šatu černém

Jako noc.

Přistoupí

A hnědé oči

Nabízí mi svou pomoc.

A v těch očích

Galaxie

Galexie plné hvězd.

A v těch hvězdách

Všechno žije

Všechno dýchá v jejích

Snech.