Běžné zklamání

Můra barvy podzimu
poletuje za oknem,
hledíme si do očí
smutné zvíře
vskutku.

Družku moji v samotě
propustil jsem z chladu,
do holého pokoje
kde ležím
malý v smutku.

Přivinu ji v přikrývce
k srdci mému z ledu,
usmrtím ji jako cit
jen to už teď svedu.

Dnes je zima na sklonku
brzy všechny stihne,
sníti už však nemohu
že srdce mé zjihne.

V tichu noci zítřejší
stejně jako dnes,
okno nechám zavřené
z dalších chmurných večerů
jímá mě jen děs.

---