Písmák Loutna hraje v tichu jinak
Léto bez kluka
je tak trochu amputovaná půlka smyslu života
táborákům chybí něco zvůně
doma bejvá smutno
Slunečnicová prázdnota
Slyším ve mně křičet led
hrozně to studí
je to jako uvědomit si
že tohle ráno jsme si dali úplně poslední pusu
Vybrali jsme si
Vybrali jsme si
kulatý svět
svět kosmopolitní
svět který je ale ve skutečnosti
Prostě
Bolavá pětka vpravo nahoře
ostrouhaná obloha
ze které už není co sněžit
příliš vylouhované hnědé oči
Co k životu skutečně (ne)potřebuji
Člověka vždycky vyvede zmíry náhlé vypojení proudu, a to zejména když sleduje televizi a těší se na zítřejší kuřata, která ještě polehávají v mrazáku. Bez přítomnosti elektřiny se totiž ocitne vnezáviděníhodné situaci podobné té, kdy se tučňák zmaten rozhlíží po severním pólu - zcela bez prostředků. Nezbývá mu tedy nic jiného, než se přenést do doby, kdy se jeho opičí předci nesměle začali stavět na zadní, pokoušeje se najít inspiraci na alternativní strávení (skutečně temného) večera.
Málokterý jedinec se ovšem spokojí smyšlenkou ulovení mamuta, a tak se naskytne příležitost na zamyšlení nad nezbytností svých oranžových jistot, čímž si uvědomí, že ani Paroubek není věčný, a nad věcmi, bez kterých se vsoučasném, produkty zahlceném světě neobejde.
Číslo stopadesát
I. Hoří déšť
Za záclonami
probíhá kostkované políbení
a není nálada na přemýšlení o tom
Zpátky
Změna je
když se říká
že už to ani nejsme my
kvůli tomu druhýmu
Kolik světů
Kolik světů asi zbývá
do doby
než se naučíme být tím
kým chceme
Bez peří
Je to zvláštní
slyšet po dešti
jenom ozvěn ptáků
jak je to hodně
nedořečená
není to jenom o předstírání
když venku prší tak
že stromy pláčou a
že kaluže se opíjí
Kde se toulá dobro
Takové dobro je dost zvláštní věc. Přestože je natolik abstraktním pojmem, že se spíše zařadíte do fronty namazaných pozorovatelů UFO talířů, než abyste ho zahlédli, místy se zdá být téměř hmatatelné. Vždyť není pohádky, květu dobromyslu ani cest do Dobřan či do Brazílie, kde by se nenašel alespoň kousek dobra. A někomu se do konce vejde i do břicha.
Umění řeči
Lidé jsou velmi kreativní stvoření. Stačí si spočítat obrazy visící na zdech a knihy natěsnané na policích, povšimnout si tvaru umělých zubů ležících ve futrálu naší babičky či výmluv sousedovic Pepíka. Co se konkrétně týče jazyka jako takového, je vidět, že jeho přetváření si vážně užíváme, obzvlášť ve věku, kdy již zmíněný futrál používáme jako skrýš na cigarety.
Dospělý má tu nevýhodu, že by ho trocha nepozornosti mohla připravit o schopnost porozumění svému potomkovi.
Lesní
Je slyšet tmavnout stromy
když se rozsypou kousky dětství
po zamrzlé pěšině
pro vykoupení se zlásky
Večery obecné i zimní
Zimní večery jsou když
zticha nezůstane než
pár rozpitých smutků
sypeš mi domino pod nohy
Pohádkově usínat
mezi komnatami princezen
a chaloupkou zperníku
rostou tulipány do země
a modrásci obarveni na oranžovo
Co je to za život
co je to za život
když si všímáme štěstí
jenom když se chce přemejšlet
tak trochu nostalgicky
o půlnočních samotách
Počítám včerejší lásky
zbloudilců kteří vyhazují nedořečeno
do zamlžených oken
aby nebylo všechno o zapomínání
Nálada bez jehličí
Vzákoutí lesa
tisknou se dva topoly
- kritika lásky.
Počasí nepočasí
Mrazík chytá bronz
sob šetří na slunečník -
sTebou je zima
Schovávaná
Občas bych nejradši
jen tak sklouzla ponotové osnově
/pořád stejně vyrovnané sfalešným tónem ještě před houslovým klíčem/
do babiččina hrnce
Levandulová
prázdný tváře na chodníku
napůl roztržený vyznání
rozřezaný ruce na počkání
Kdykoliv budeš chtít
Zlomek symbiózy
Ještě se ani nesetmělo
a už lovíš klíče
ve voňavý tmě
abys už sakra byla pryč
Banánová rána
Ranní posezení pod rozkvetlým banánovníkem
působí jako prevence
na černý (s)vědomí
zdivnejch snů
Májové vzpomínky
Oči ti svítí
jako směšný lampiony zoslav Máje
co se zapomněly rozsvítit
a už jenom dětem je ztoho dneska smutno
Pravidelná večerní promítání
Pravidelně jednou tejdně k večeru
na mě dopadá odraz
Tvých včerejších adaptací
podšité rudou krajkou s lemováním
Mám ráda ten pocit
Mám ráda ten pocit,
když luštím začínající romance nezletilejch milenců, který začínaj na nadšených vzkazech vepsaných do lavic vučebně biologie
když spatřím náznak radosti vpolosmutnejch očích jedné babičky zGerské poté, co ji předám čerstvej leták zvýprodeje
/v hodnotě minus pět gramofonů zčokolády/
Osmiprocentní
Nebaví mě nosit radost
pod okapem vepsanou do kaluže
a vzimě skrytou pod náledím
Pořád zapomínám, co se může
Okenní melancholie
Pod okny vzpomínám na minulostzbarvenou do voňavých barev podzimuladně se vznášící nad rytmy skáčkaznějících se zapadlejch putykplných potěšení.
Zokna vidím přítomnostzmatenou jako osm opilejch šnekůkteří se toulají vdušícha beznadějně hledaj chaloupkulásky.
Do okna se mi vysmívá budoucnostplovoucí vnáruživé loužisvýrazem smutných špalkůu vyhaslého táboráku.
Tajné zimní hrátky
Lepím narezlé omylyvedle snů sprošlou záruční lhůtoudo kapsy mého kabátu(to aby je nikdo neviděl)
Sčítám marnivost tvých pohledůa dělím je počtem vyhaslých vzpomínekjež marně hledám vdenním tisku(bez použití logaritmů)
Rozdávám prvoplánové polibkyza kapku přízně od štamgastůza děravou záclonou plnou můr(to aby mi po večerech nebylo smutno)
Vášně na inzerát
I. Prostitutka
Výměnou za svůdný knoflík
poskytuju lukrativní polibky
plus světaznalý podpatek
Pro milovníky netradičních večerů
Po diskrétním setměníjsme chlastali zelenou u Vltavybez cudných manévrůza poslechu žabích symfoniínačrtnutých podle halucinogenních not
Šlukovala jsemvšudypřítomnou melancholiizatímco ses houpal vnatržené sítido které tě jednou měsíčně chytámvpřevlečení za rybářku
Opejkali jsme vážkypo vzoru bezdomovcůPak jsi mlčky zmizelaniž bys mi ukázaljak dlouhou máš čáru lásky.