Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHranice hříchu 2
17. 10. 1999
4
0
2752
Autor
slavek
Útulné prostředí,
jen matné světlo,
venku již nálení,
však uvnitř teplo.
Oči se setkaly,
mluvíme spolu,
poté jsme usedli,
k stejnému stolu.
slova, věty, mlčení,
všechno tak spolu,
mříže symbol vězení,
padají dolů.
Už znám Tvé jméno,
už nejsi cizí,
srdce obnaženo,
tak čisté a ryzí.
Tak celý svět zmizel,
jen ty a já jsem tu zbyl,
svou rukou v tvé sklízel,
jsem lásku, jež nezasadil.
Ruka se té tvojí,
pustit už nechce.
hladit se nebojí,
i když jen lehce.
Nic krásnějšího než oči tvé,
modré jak letní nebe.
mé dlaně tak ledové,
nyní žhavé od Tebe.
V těch Tvých očích se utopím.
A chci ještě hlouběji.
tam Tvé srdíčko uchopím,
pohladím a zahřeji.
Pak pohladím Tě po vlasech,
tak něžně, až to bolí,
trochu se Ti zrychlil dech,
oči se lesknou solí.
Tvé kudrnaté hedvábí,
cítím na svých prstech,
mou druhou ruku přivábí,
tvůj láskyplný povzdech.
První letmý polibek,
jen letmý dotek úst,
náhlý citu nadbytek,
nahradil dlouhý půst.
Krásná sladká Tvoje chuť,
tvých šestnácti let mládí,
tvá čistota mě, Buď jak buď,
tak moc k hříchu svádí.
Mám právo tvojí lásku pít?
mám právo tvou čistotu krátit?
Některé věci, jež mohl bych vzít,
již dají se jen těžko vrátit.
Teď na mě zírá prázdný byt,
a možná jsem Vám k smíchu,
že nedokázal jsem překročit,
svou Hranici hříchu.
Slávečku, říkal jsem, že verše číst neumím. Že obdivuji lidi, kteří píší, ale neumím si vzít, co je nabízeno. Ale u tohohle dílka vím až moc dobře. Říkal jsem si, že nebudu psát kritiku nikomu, tedy ani Tobě, ale tady musím. Dokázal jsi něco, co já jsem nedovedl. Nedokázal jsem nevzít si od někoho to, co možná ani nechtěl dát. Teď nevím, co s tím. Každý musí být za své hříchy potrestaný. Raději bych nebyl nebo byl zbit. Jakýkoliv trest je mi lepší, než moje vlastní svědomí. Kéž bych toho, jehož jméno známe oba, nikdy předtím nepotkal. Já vím, možná by se totéž stalo někomu jinému a jindy. Možná by to bylo horší. Ale on si to nezaslouží.
Chtěl bych Ti upřímně poděkovat za Tvoji pomoc, nevím, co by bylo bez Tebe. Co by bylo se mnou. Čert to vem. Ale co by bylo s ním? Snad jsem mu nesebral víc, než mi dal. A dal hodně.
Nezlob se proto prosím na mě, nejednal jsem rozumem. Mám Tě moc rád, doufám, že ani Tobě neberu víc, než to málo, které máš...
Snad jsem Ti tady neudělal moc velkou ostudu, ale napsat jsem to musel. Neznám nikoho, kdo by byl lepší než vy dva. Zní to možná trochu nefér, mělo by tam být Ty. Ale mám vás rád oba. Každého stejně, a přeci jinak.
Nezlob se na mé srdíčko za tyto řádky, nejde jinak.
Tvůj Mathy
Milý Sašo. Děkuji Ti moc za slovíčka co jsi mi napsal. Ono to nebylo o odstrčení. Bylo to spíš o nespěchání. A opravdu jsem rád, že to dopadlo tak jak to dopadlo. Můj vztah s tím človíčkem by byl určitě zcela jinde ..
je možné že přehlíd jsem tvé dílo?
snad slunce pálilo, a nebo možná lilo ...
slávečku, můžu jen říct, že jsi to napsal krásně a vůbec mi nejsi k smíchu ... jen si říkám, jak se cítila druhá strana - dávat se a pak být odstrčen - někdy pak člověk má pocit, že je jak neprodejné zboží ... :c))) ... slávečku, neber mě vážně, dneska mám zvláštní náladu, tak laškuji s pocity a slovy - a navíc - zase mi chybí společná témata ...:c)
sice jsem absolutne negramotny ale toto je jedna z nejlepsich basni , kterou napsal
Kloučku nesouhlasím s tebou. Někdy je lépe nebrat nabízené, protože darující si možná neuvědomuje o jak cennou "věc" by přišel.
Tak dobře, tak tohle byla hranice hříchu, ale z který strany: z vnějšku dovnitř, nebo z něj ven? Někdy je hříchem nebrat.
No, ja mam komplexy uz ted, ale to je NORMALNI. Jinak te obdivuju za to, jak ses zachoval. Mne by to delalo potize.
Kombajníku, není co obdivovat.. Jinak bych všechno zkazil.. Tím nechci říct, že by mi to potíže nedělalo.
S těmi komplexy to byl jen pokus o vtip.
S těmi komplexy to byl jen pokus o vtip.
Někdy lituju, že rýmy nebrousíš, jaký by to teprv pak mohlo bejt...
Jinak nevím, jak bych se zachoval na tvým místě. Podobný názoru byly u mě dost otřeseny. Ale něco přece jenom zbylo.
Kačko: zrovna ty máš co říkat o počtu děl...
Jinak nevím, jak bych se zachoval na tvým místě. Podobný názoru byly u mě dost otřeseny. Ale něco přece jenom zbylo.
Kačko: zrovna ty máš co říkat o počtu děl...
Merlíku, kdybych ty rýmy brousil, tak už by to bylo moc dokonalé a ostatní písmáci by s toho měli komplexy :-)))))))))))))))))))))))))))))))))
Hm.. To je verze pro tisk a teď ta opravdová, stokrát již řečená a pravdivá. :-)
skoro všechno co píšu na písmáka píšu přímo do písmáckého okénka a tudíž needituji ani nijak neměním, neboť to bych potom většinu toho co napíšu zase hned smazal a nikdy ani neodeslal:-)
Hm.. To je verze pro tisk a teď ta opravdová, stokrát již řečená a pravdivá. :-)
skoro všechno co píšu na písmáka píšu přímo do písmáckého okénka a tudíž needituji ani nijak neměním, neboť to bych potom většinu toho co napíšu zase hned smazal a nikdy ani neodeslal:-)
Slávku je to dobrý. Prázdnej byt mám taky. Nechceš založit klub volných lůžek?:-)))
Dobře, žes to neudělal. Je krásné dát, bez toho, že bysis vzal. Přičteno k dobru. Lepší je se nevracet, otáčení zdržuje na cestě a vrypy se bolestně prohlubují, však víš sám. Slávku, já už tě nedokážu nečíst, piš míň, mám moc práce, tak nestíhám/vtip za mé zpožděné reakce při tvém nesporném básnickém nadání..
kačenko děkuji. To nadání je velice relativní.
Já toho nelituji. Nechtěl jsem, aby to tak vyznělo. Takhle to byl jeden z nejkrásnějších a nejsilnějších zážitků co jsem kdy měl.. Tahle vzpomínka patří k těm příjemným. I když v první chvíli tam bylo i určité roztrpčení (vyjádřené poslední slokou), později to bylo právě naopak.
Já toho nelituji. Nechtěl jsem, aby to tak vyznělo. Takhle to byl jeden z nejkrásnějších a nejsilnějších zážitků co jsem kdy měl.. Tahle vzpomínka patří k těm příjemným. I když v první chvíli tam bylo i určité roztrpčení (vyjádřené poslední slokou), později to bylo právě naopak.