ON

Už zase se proti mě něco spojilo,

asi to bude všemocný, zlý duch.

Bude to rok, co se to přede mnou tajilo,

doba, kdy ze rtů se mi tajil vzduch.

Proč opět probouzí moje vzpomínky,

rány na srdci byly zašité.

Tehdy z vlasů dělal mi pramínky

a jeho vzdechy byly hlasité.

Já nemohla ho nikdy milovat,

v srdci byl snad někdo jiný?

Byl to ten, který učil mě malovat

bílé lístky mokré kopretiny?

Můj život ve mě tehdy zrychleně zmíral

ubíjel ho, dusil a mučil.

Sice mi jediný s láskou na dlani zbýval,

ale nenávidět lásku mě učil.

Nelíbila se mi jeho mužská vůně, chování,

pohyby, rty, které si s mými nerozuměly.

Toužila jsem každý den po stmívání,

kdy moje oči by ho konečně neviděly.

Zatím vším stál něvědomky on,

který nevěděl nic, stále byl do mě zahleděn.

Mé srdce ale rozehřál jako zvon,

tedy kdo byl mou láskou podveden?