Pulsující CD

          Jako bych to už dávno kdysi slyšel. Všechna tahle zdánlivě banální slova. Cinkot příborů i vítr ve vlčím hrdle. Melodie, které jsou mi důvěrně známé. Prostory v nichž se někdy cítíváme aniž bychom přemítali proč a přitom se dotýkáme nehmotného. Chvíle kdy jsme tvořeni tichem a slyšíme neslyšitelné. Čas co je i není a je jindy neviditelný bývá vidět a když sníme, šetří nás. Kdo naopak křičí a nechce slyšet, stává se jen rukojmí hmoty a svého masa. V tom je poselství tohoto skvělého alba.  

          Jsou to písně, které hrají v každém z nás. Tolik všeobecné a přitom tolik adresné. Je to proto, že respektují krásu každého člověka. Rezonují v duších posluchačů a říkají, pravda se skládá z pravd tvých i mých a stejné je to se lží a se životy rovněž. Vesmír je jedna velká a pulsující mozaika v níž jsou naše rádoby trvalé malichernosti jen zdánlivostmi s nimiž jsme konfrontováni ve chvílích skutečné samoty jež přichází když milujeme nebo umíráme. O tom je tahle hudba. Tak úspornými prostředky vyjádřený neuvěřitelně silný kytarový motiv jako třeba ten v písni Chlapeček, mi bere dech. A přitom jak je to samozřejmé. Stačí jen se chvíli zastavit. Pohladit vlka a vidět běžet proudy údolími. Cítit svoji dočasnost a poměřovat jí svůj známý svět. Pak může člověk zaslechnout písně co v něm hrají od dob kdy byl vesmír stvořen a potom je smí hrát. Já je smím slyšet. Dost už bylo slov. Mám tělo snění…

ochutnávka zde:

www.myspace.com/vaclavekdvoracek