Soutěžní dílo 098

Těžkopádné, bohužel. Hlavně díky rytmu "fáze očekávání/fáze zklamání", jak by řekl Cimrman.

Uf.

jedno z mála soutěžních děl k otipování (nikoliv bezvýhradnému:-)*

Máš asi pravdu, myslím, že se nad zdrobnělinami v haiku vedou ostré debaty. Je třeba s nimi nakládat obzvlášť opatrně :-)

Paulart, dětské prst(ík)y jsou podle mého názoru obratem, který v haiku najde uplatnění jen ve specifických případech. Dětské prsty jsou příliš tvrdé. To, co mají děti, se rozhodně nedá nazývat plnohodnotnými (majestátnými :o) prsty. Dětské prstíky zavlékají do haiku tu nechtěnou ťuťu ňuňu roztomilost, kdy forma zkresluje obsah. Myslím si, že nejlepší volbou jsou dlaně, protože netrpí podobným neduhem jako prsty a i přes lehký patos, který si tento obrat s sebou nese, jsou nekonečněkrát hutnější než neurčité "dětské ruce". Jaký je tvůj názor?

Ano, ten kontrast či zlom tam není, ale jinak moc pěkné. Plod pozornosti, toho si málokdo všimne. A když, neuzná to jako zaznamenání vhodné. Ale má to i své zpřítomnění minulého času. Asi by stačilo: Polední slunce - ve vitríně otisky dětských prstíků.

*

i vy rošťáci. ke kritice neni co dodat, vidím to stejně. Jinak pro radost jedna moje s Hirošimou: Nezbylo už nic. Jenom bledý měsíč svítí nad Hirošimou.

Ne, to jsem opsal z roku '45.

Omluva, mea culpa. Pro formu by stačila číslovka - např. "dvě dětské dlaně". k.: Tos vymyslel ty?

Souhlas s Derem. Až na to, že "dětské dlaně" počítá jako pět... Varianta už poněkud vzdálenější: stíny vlaštovek otisklé na zdi Hirošima spí

Hezký obrázek, ale chybí tomu jakýkoliv kontrast. Tohle je třířádkový příběh, ne haiku. Nabízím svoji variantu, extrémně neučesanou, jde o první myšlenku, která mě napadla (shodou náhod 5-7-5). Ilustruje to, o čem mluvím. dětské dlaně otisklé na vitríně - manekýn mlčí (myšlena je ta bělostná/pleťová figurína, na kterou rozjívení obchodníci věší tuny prádla - pokud by to nebylo po přečtení zřejmé, šlo by jistě vymyslet lepší variantu)