Tam

Mezi ploty s prsty naděje těch černých snů a také dál než je tma

kde  pohled na růžoví bez květů prorostlé oky citů

jenž hlupák z dávnejch dob vymřelých

co trhá srdcovlky z mrtvých oceánů na zbytí

aby si odpustil ve stráních

co jdou cítit slepotou šedého podnebí

maje sebou pod tlakem svého stínu

vlastní vinu

Kráčejíc po cestě dlážděné omezenou vzpomínkou

na vločky popelavé

co umíraj v polovině letu

a zašlé vůni z míst kde vánek nefouká

Pod úsměvy z kolotoče bez jména co krvácí herectvím

i

třpytí se nutností

Tam se těžko sní...