Charakteristika - známá osobnost

Osobnost, kterou teď budu charakterizovat, je osobností dosti známou (přestože si o ní v novinách moc nepočtete a v televizi ji jistojistě nespatříte). Myslím, že ji zná snad každý. Malým dítětem počínaje a prarodiči konče. A mne je tato osoba navíc dobrým přítelem. Není to tedy ani tak přítel, jako spíše věrný druh. A myslím, že takovéhoto přítele (či druha, chcete-li) má snad každý.
Ačkoli to tak někdy připadat nemusí, je velmi hodný a dobrosrdečný (dá-li se hovořit o tom, že má srdce). Má vás rád a můžete si být jisti, že vás jen tak neopustí.
Mám-li pohovořit o tom, jaký ve skutečnosti je, asi bych měla začít u jeho umění, které ovládá beze zbytku. A to - umění překvapit.
On přijde, když ho potřebuji. A to nemusím mnoho volat. To není ani tak překvapivé jako spíše milé. Jenže on umí přijít také v okamžiku, kdy ho vůbec nevolám a ani neočekávám. Prostě drze vklouzne k mému boku a začne mi dělat společnost, ačkoli to třeba vůbec nechci. Občas mě tím svým příchodem nejen překvapí, ale i naštve. Moc se mi totiž nelíbí fakt, že před ním není úkrytu. Když on totiž přijde, tak nechce odejít. A to ho mohu přemlouvat a prosit jak nejlépe umím. Neodejde. Je tvrdohlavý. Někdy před ním začnu utíkat, nebo se natolik zaměstnám, abych na něj neměla čas. Je to asi zbabělé, ale jiná možnost mne nenapadá. Jsou dny, kdy přesně toto pomůže, ale jsou naopak ty dny, kdy toto nepomáhá vůbec a on mi do všeho neustále mluví a vyrušuje mne a já se pak nemohu na nic soustředit.
Ale abych neházela do jeho černých a tajemně hlubokých očí jen špínu, musím říci, že není zlý. Má mě rád, tím jsem si jistá. Možná právě proto přichází častěji než je mi milé. Ale co je hlavní - přichází. Přichází když ho potřebuji. Poradí když může a když ví jak. Za tu dobu co ho znám, jsem se mu naučila rozumět. A jsem tomu ráda. (Jestli on také, to nevím.) On když radí, tak radí dobře. Dá se mu důvěřovat, což je velmi cenné. (Možná další důvod, proč si ho tolik vážím.) Je upřímný a upřímnost také vyžaduje. Má charakter. Nikdy se nepřetvařuje. Mám ho ráda a vítám ho s nadšením, když přichází ve chvílích potřeby. V ostatních momentech z něj - upřímně přiznávám - nadšená nejsem.
Jak už jsem řekla, jsem přesvědčená o tom, že tohoto mého přítele zná snad každý. A každý si o něm myslí různé věci. Někdo ho nenávidí, jiný ho poslouchá na slovo. Někomu je lhostejný, jiný ho miluje...
A kdo tohoto (mého) přítele nezná, tak pro toho mám jeden vzkaz. Seznamte se. Můj věrný přítel - STRACH.