loučení...

každopádně - bez něho totiž nedáš ani  ránu

:o) vida...

...řekni jen "sbohem" s červení na líci a počkej, až sám ti nabídne pravici.

...není to vhodné...ale hříčka je to pěkná...

jasně...jen taková hra se slovy :o)

Alfe, jedině snad říct "S Tebou", ale on by Tě stejně nebral vážně :o) Janina: :o))) ať žije Papouch :o)))

Ne - jen v případě, že se loučíš s Bohyní... třeba : milenka - bohyně rodinné trigonotrie (:-D)

Pánbůh s námi a zlé pryč... to už jsem slyšela, ale obráceně? hm hm... :-))

to se klidně luč :))))))

super :o) skoro jako Duškovo Hare Krčma :o)

To je krásně položená otázka... na kterou odpovídám otázkou, jak je mým zvykem: a proč se loučit?* Jo a vzpomněla jsem si na nedávnou Papouchovu miniaturu, tam vymyslel pozdrav: Tě Deum :-))

Rozloučit se můžeš..je to o volbě....

loučit se můžu s kým chci, ne? :o)

s Bohem se nelze loučit, jako bys to nevěděl! :)))

Bůh prý jev každém člověku...tudíž, pokud se s ním loučíš a říkáš s Bohem... vlastně mu říkáš, že víš, že On s ním zůstává :-) takže klidně klepej packou a říkej s Bohem... horší je, když moje babička říkávala ,,Pán Bůh zaplať, " když dojedla...a já jako malá, se zeptala :,,Ale , babi, proč by on platil, když ty jsi jedla?!" :-)))

no, někdy ta situace nastat může, ne? a chtěl bych vědět, co pak dělat...v Guthu-Jarkovském jsem se to nedočetl :o)

Jak se chceš loučit s Bohem, když je všudypřítomný? :-)