Soutěžní dílo 181

A pokud slovo indifferent přeložíš jako "skákající na druhé straně zdi", pak je to taky určitý, velmi silný druh personifikace... Já osobně to v určitých případech v haiku beru - třeba když napíšeš, že zahrada leží v údolí, tak s tím se moc nenadělá. A dub lhostejný být, podle mě, nepersonifikovaně může. Jen se musíš oprostit od češtiny nebo angličtiny a vnímat jen fakta, a to, že dub nijak nereaguje na květy okolo. Pak nepotřebuješ jazyk a je ti zřejmé, jaký vztah toho dubu a okolí je. Hodně dlouho jsem teď hledal originál toho haiku, ale neúspěšně, tak bohužel :)

No pokud slovo indifferent přeložím jako lhostejný, tak je to taky určitý druh personifikace (imho). Může být dub lhostejný aniž by to byla personifikace?

Zvrhlík: je to nejspíš opravdu věc překladu; a myslím, že čeština má pro personifikace zvláštní slabost :) V angličtině jsem našel pěkného dubového Bašó ve dvou verzích, ale spíš to budou dvě rozdílné haiku, než tak odlišné překlady. That great blue oak indifferent to all blossoms appears more noble The oak tree stands noble on the hill even in cherry blossom time

Pišto: na konci zad kde asi jinde...

katugiro: Bašó Dub majestátní pohledem nezavadí o třešní květy. Odkdy má dub oči? :) Není to sice úplně srovnatelné a může to být špatným překladem, ale i tak mi to přijde zajímavé... Nic to však nemění na tom, že tohle dílko opravdu haiku nebude.

Má-li Země záda - kde má prdel?

No jasně - nebesa nade mnou, záda pode mnou - honem pod deku!

To je nějaký nový jazykolam?

zase jedna říkanka pro mateřské školy

pro mě nic moc

Chybí toho víc - copak má země záda, copak spí? :)

Dobrý pokus - klasika 5-7-5, dokonce i s jistou eufonií a aliterací, chybí jen to, co dělá haiku - zenové přechýlení.