Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seFialky
Autor
Sala
Letmé a nejkrásnější štěstí… být poblíž těm, co milujeme
vypůjčené: “pochopit, přijmout, mít se laskavě rádi”
Možná jen párkrát pootočíš hlavou
jsi ještě chvíli přítomná
ujistit se co děti
pohybem nože vláčné soustředění
je způsob, kterým jak se díváš
v rytmu se klade slabý dech
na tenký chleba natahuje z filmu
maličké duny zpozdilého másla.
Tedy ho někdy podezřívám,
že rád jim padá na obě dvě strany
´počkej´ se z rukou nezeptá
a tvář má přitom ustaraně vlídnou.
Sluníčkem zimu zaplaší,
když zapsalo se v kalendáři
třebaže nosí čepici a kohout zapomněl se
pro rafičky paličatých hodin
vážně se nechce vstávat
stačí mu chvilkou zašimrat
a pata do rána se bezstarostně
palečkovsky budí.
´Hej, vstávej!´ “Já mám hlad!”
ospalky dávno nenosí
čas ještě natahuje obstarožním klíčkem
pérko mu zpívá skřípavou
máš to tak ráda, poukládat
co na ošatce pohostinu bačkorama nosí.
Prosíme, ovšem, neklepat!
Jsme stydliví a bez ponožek bosí.
Někdo si dává záležet
vetknutý prsty na talíři
odlévám slunce z jeho cest
a druhé poloviny porcelánu
a bývá křehké uvidět
co přes něj dávno polovinou zašlo
odešel tichem
starý svět
fialky džbánku
po šeptandě rosí