Bohulibá komedie

Bohulibá komedie

            Na počátku byly vcelku dlouhé bílé vousy, spolu s jejich majitelem. I když by se podle jeho stařeckého vzhledu mohlo zdát, že snad už brzo zaklepe bačkorami, pravdou bylo, že tady měl strašit ještě pár bilionů let. Majitel patřil do skupiny zhýralých architektů, který byl tak totálně za vodou, že si teď už mohl dělat své vlastní projekty jen tak pro radost. Trochu stranou zájmu médií, v zapadlé sluneční soustavě se rozhodl pro svůj nový projekt. Prý něco, co dosud nikdo neviděl. Trvalo mu to šest dní, přestože podle plánu to mělo být dnů sedm. Sedmý den si potom tedy dal demonstrativního čtyřiadvacetihodinového šlofíka (šlo mu to lehce, protože večer před tím svůj nový výtvor řádně oslavil). Protože byl přeci jen nezpochybnitelný génius, planeta se vyvíjela podle plánu a za 4,5 miliard let vznikla alespoň trochu inteligentní forma života.

            Na počátku bylo zrnko písku. Tomu se ale nelíbilo bytí zrnkem písku a rozhodlo se v bytí celým vesmírem. Vyvinulo nadzrnkovitou sílu a vybouchlo. A protože to bylo velmi chytré zrnko písku, vybouchlo tak šikovně, že rázem začaly vznikat planety, hvězdy a všechen ostatní kosmický vágus, v čele (nezamýšleně) s lidmi.

            Na počátku byl nápad a nechuť k životu. Proč má být život tak složitý a všechno tak nechutně barevné? Proč mají mít lidé dvě hlavy? Počátek pokračoval pokračováním a vznikl návrh na fantastickou hru - virtuální realitu. A protože to byl nápad s setsakra velkým komerčním potenciálem, společnost Virtual life se ho chytla jak opilý šimpanz padající ze stromu větve. Původní plán mírumilovného, zdravého a přenádherného prostředí sice „prožíval“ stadium klinické smrti, nicméně lidé měli odjakživa rádi násilí a tak byla hra populární až dost.

            Ponaučení? Vyserte se na přemýšlení o životě. Nikam to nevede.