Někde jinde

  Ležela na vlnách na břehu Písčiny a za nějaký čas ji dnešní neobyčejná tichost písku donutila otevřít oči. Šla po moři až k pláži a tam potkala Jeho. Hledali spolu v písku zahrabaná slova. Potom z nich dělali bábovky. Měsíc roztál a On se zeptal, jestli už přiletěli vrány. Mluvil o nich dlouho.

,,Vrány jsou krásné," říkal. ,,Vrány s sebou přinášejí jaro."

,,Ach," vzdychla a tančili spolu dlouho do noci.

Trochu pršelo. Uložili se k spánku v Jeskyni a pozorovali, jak bábovky zkameněli pod dopadajícími kapkami. Ráno se procházeli po vlnách. Jí bylo zima a tak jí dal svojí šálu. Byla to hebká bílá šála.

  Schovali se do Jeskyně pod útesem Ledovce a dívali se na černobílou duhu.

,,Až přiletí vrány," povídal, ,,bude jaro."

Vyšli na Ledovec a usadili se až na okraj. Pod nimi se klátilo Nebe a Písčina se táhla do strašné dálky. Od té doby tam chodili každý den, protože Jemu se zdálo, že vrány odtud budou nejlíp vidět.

  Jednou se probudila a on stál u východu z Jeskyně a hleděl do dálky.

,,Odcházím," oznámil jí. ,,Půjdu jim naproti. Přes Písčinu."

,,Ach," řekla, ,,To půjdeš strašně dlouho."

  Doprovodila ho až na břeh. Odcházel a za ním zůstávaly stopy. Pocítila touhu rozběhnout se za ním. Ještě nebyl daleko. Několikrát se otočil a ona mu zamávala bílou šálou. Na břehu seděla ještě dlouho a stále Ho viděla, protože na Písčině nebyly žádné hory. Později odešla do Jeskyně. Ještě odpoledne Ho viděla. Stal se pro ni malou černou tečkou - zdál se vlastně strašně blízko - a v tu chvíli se strašně chtěla rozběhnout a dohonit ho, ale věděla, že už to nejde.

  Vyšla na Ledovec a pořád Ho viděla. Klečela na kraji a z očí jí tekly slzy. Byla sama. Na písčině se zvedl vítr a ona si představovala, jak se stane jeho součástí, maličkou krystalkou, kterou by do sebe vtáhl a ona by byla za okamžik u Něj.

  Pozdě odpoledne už to nemohla vydržet. Kráčela pomalu ke kraji Ledovce, bušilo jí srdce. Šla tak dlouho, až spadla dolů do hlubiny. Někde v hlubině Nebe upustila bílou šálu a ta se nějak zázračně dostala do větru, který se proháněl po Písčině. Večer se setmělo strašně brzy. Slunce se dokonce na okamžik úplně ztratilo pod tisíci a tisíci černých křídel.