váhání

něžná a milá, kouzelná víla
mne zastavila v zběsilém letu
a já pak s láskou děkoval světu
a byla ve mně veliká síla

přesto jsem nedal, tomuto květu
tu lásku o níž v samotě snila
ta hodna, spanilá víla, váhavě mě pak opustila
a z velké touhy, zoufalství je tu

proč neuměl jsem splnit ta přání
která by pro mne byla spíš darem?
a bloudím zase, stín hnaný zmarem
žíznivě v pouštích vzpomínám na ni?

okamžik pouhý někdy je věkem
často se stává, že za to stojí
pro ty, co váhají, činu se bojí
nabídku něžnou přijímat s vděkem...