Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽnění
12. 12. 2007
9
8
1621
Autor
angelik
Já jen že
nakapkávám
splín
do duše těhotným
žním,
kankán ve dne na sněhu
v osmém okolokoloběhu,
šmátrám v řasách očí
bezdětných
pro cit
včerejších dní.
Směj se ve mně na má ústa
zevnitř,
táhnout
ale neprorůstat,
věř mi,
kůstky nedochůdčat,
Padavky jablek z letošního podzimu
podupaly úrodnou část mě
a do splínu nakapaly mé
vlastní
černožluté žně.
8 názorů
to je nádherný, to jsem tě tak vyprovokoval, když jsem ti psal, že už mi to začíná všechno připadat o tebe na jedno brdo? tohle je totiž něco novýho - smysl pro hru s jazykem, překvapivý slova v určitým kontextu od tebe známe, ale tady jdeš dál - je to kouzelný, nejasný a přesto evidentně jdeš k jednoznačný výpovědi, která je šifrovaná, přepůvabně dialogická a ač naléhavá tak strašne lehce napsaná