Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČekání
17. 12. 2007
13
17
1901
Autor
Marcela.K.
Stříbrné peří
z lidské touhy…
Doletět, kam si budeš přát.
Myšlenky moje stále věří...
ve svých snech chci tě potkávat.
Dnes myslím na tvé rameno,
možná se o něj opírá
má naděje, že vrátíš se mi...
tvá víra i má nevíra.
Usínáš možná cestou tou,
jsi přece jen už starší pán,
večer, až měsíc prosit budu,
dělit nás bude oceán...
z lidské touhy…
Doletět, kam si budeš přát.
Myšlenky moje stále věří...
ve svých snech chci tě potkávat.
Dnes myslím na tvé rameno,
možná se o něj opírá
má naděje, že vrátíš se mi...
tvá víra i má nevíra.
Usínáš možná cestou tou,
jsi přece jen už starší pán,
večer, až měsíc prosit budu,
dělit nás bude oceán...
17 názorů
Dost se mi líbí a hledám proč; snad proto, že ji dokážu slyšet. Nebo že by kvůli té věkové kategorii?
Čtyřicet let, co John Denver
hleděl jako ty na nebe
a naděje stále plane...
Leaving on a jet plane
byť i pohádka z dřívějška, je pěkná, jen to "cestou tou" se mi četlo trošku divně... :-)) */
Potkávám už raději jen ve snech... bez zklamání... život mě to naučil.
to čekání je někdy k nesnesení... někdy je lepší být více akční :o))))))) ale to s Tvou básničkou nemá nic společnýho ...