Svědectví pastýřovo

V tu dobu býval chlad a v ohni hasly jiskry
když naše stádo střežil jen pes bystrý,
já v plášti zahalen a několik druhů
v dřímotě kol ohně seděli jsme kruhu

Tu náhle ohěň vzplál a větru svist
i zář kol podivná a jsem si jist
hlas vzdálený jak tíše zašeptal
co právě děje se u betlémských skal

Kdos zrodil se tam, chud a nevinný
na slámě spí teď v chladné jeskyni
kde trub nebeských se vznáší ozvěny
že Láskou již svět bude spasený

V paláci královském, z doslechu jak vím,
se zloba strhla nad zrozením tím
Sám Herodes na lůžku s baldachýnem
za zpěvu děv a vzácným zpit vínem

hned rozkaz dal, oči mu rudě plály,
vojsko ať olejem již maže svaly,
též zbraně ostří se, by v pravý čas
tu Lásku zrozenou vyzval na zápas

Lid dobré vůle, co více mívá citu,
dítěti i matce pomoh do úkrytu,
že lidským činem prý plod ten nezaset,
v dar Lásky lidstvu rozvíjel se květ
..
Ač svědkem byl jsem nad tím ránem,
i v jeskyni stál pak  s mléka džbánem
mé svědectví nevzletný má verš a styl
Tak odpusť, vždyť já jen prostý pastýř byl