Sudičky

zasantrocena slova k beznemu a castemu uzivani tip

bůh dětina, o samotě sami se sebou... taky sudličky by se to mohlo jmenovat... ale to už by bylo příliš krásné... :-)

Vyvolalo to ve mně spoustu vzpomínek... Když jsem v sedmnácti viděla svou zrovna narozenou neteř, připadalo mi, že právě teď chápu smysl života... Když jsem si pořídila vlastní mimčo, neměla jsem na takové blbiny vůbec čas myslet :-))) A jak stárnu, cítím při pohledu na malé děti přesně to, o čem píše Dero... (a nahlas mluvím samozřejmě o tom smyslu života a o budoucnosti :-))*

mladí o smrti. Nechtěl jsi to říct spíš tak

pozouši, skoro bych řekl, že to myslet mohl. A nic by to na mé kritice nezměnilo. Snad bych jen podotknul, že v tom případě mluví k sobě /vidí své uplynulé dny jako možnost, které se dítě může chopit z jiného úhlu; promítají se do dítěte/. Teď bohužel nemám čas popsat rozdíl, který cítím mezi "k sobě" a "pro sebe". Myslím si, že ty si to domyslíš. Ale kdyby ne, můžeme se k tomu vrátit později.

- staří povídali o samotě - ty dero, ale nemohl tím Miloš třeba myslet, že si starý mluvěj pro sebe?:)) neberu ji doslova a stačí mi*

malý vodníček :-)

O samotě před dítětem? Samota se ve starých možná zachvívá, když stojí před kolébkou a lesknou se jim oči dojetím, ale mluví o budoucnosti. Projektují se do dítěte, přejí mu život plnější než měli oni sami. Myslím, že samota není tím správným symbolem na toto místo. Obrázek a postřeh s mladými je to hezký. Název vtipný, poslední verš rovněž. Ale čekal bych, že ve mně taková jednohubka probudí mnohem větší jistotu a důvěru k textu. Netvrdí toho zase tolik, abych musel polemizovat.