Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Překvapení

21. 12. 2007
2
5
3328
Hlásek zvonku tiše zvoní,
mně se přání v hlavě honí,
celá léta čekám lásku,
život jsem jí dala v sázku.
 
Stále nešly celé roky
do mých dveří její kroky,
jen paprsky sluníčka;
já se slzou na víčkách
 
vyhlížela sama v oknu,
že se jednou lehce dotknu
té kouzelné tajné víly
aspoň letmo malou chvíli.
 
Teďka rychle vzpomínám,
kdo objímá dveří rám
právě dneska v tuto chvíli,
že by to byl ten můj milý?
 
Trochu váhám, též se bojím,
kdo to před mým prahem stojí,
otvírám mu, sen to není,
je to milé překvapení.
 
Za velikou kyticí
a s úsměvem na lících
stojí princ můj vytoužený,
prosit jde o ruku ženy.
 
V sametovou krabičku
spouštím slzu po líčku,
září na mě očko bílé,
pro zásnuby vhodná chvíle.
 
Prstýnek mám od něj zlatý,
tento den je pro mě svatý,
oči modré na mě září,
zvou mě na pouť ku oltáři.
 
Do duše mi vrátil klid,
budeme se rádi mít,
co více bych mohla chtít?
Nic! Už nic, jen v lásce žít!

5 názorů

Oprava: Je. Bohužel, musím ti dát za pravdu.

Je, bohužel. Musím ti dát za pravdu.

Amiška
21. 12. 2007
Dát tip
jeeežiš..to je kýčovitý

Kili
21. 12. 2007
Dát tip
S prvními třemi slokami se naprosto ztotožňuji. Bohužel...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru