Písmák nightmare
kapka krve kýčovitě dopadne na daždičky
opíráš hlavu o vanu,jako tolikrát
dlaždičky chladí rozpálenou kůži
koupelna je tvůj osobní očistec
žaluji
Žaluji stromům
snad zříci se těla
snad zříci se duše
je to co sem chtěla
?smíření?
Běhala bosa
Nevěděla kudy se dát
Nevěděla kudy
Přehazovala vidlemi svou ohranou lyriku
run baby!!
Jak ji můžeš milovat. je ledová jako smrt
tolikrát zaprodaná stejně jako nevinná
naposledy cos ji viděl, věděla co chce, to už je dávno
Co ti plakala na rameni, vyprávěla
uřvaná
Za dva škopky šmíruza víc stejně nestojímza dva franky koupila bych hvězdua vyvěsila si ji pod peřinukam patřímHold ondon´t be scaredmožná zítrazase vykouzlím pár falešných úsměvůabychom se nehádaliže moje chodidla nejsou na kraji propasti"a proč řveš. "podám ti svůj život ve dlaníchkdybys ho utopila v bagrákuani by to nešplouchlokaždý denříkám ti očimaale ty to nevidíšpamatuješ jak kdysi. já vím, nemáš to ráda. kdysi.
histologická
tak jako vždycky slyším rýmysonety z nekončící zimypod nezahřátou dekoumi po duši tvoje slovavčera, dnes a zítra znovatak jako slzy stekoupastelky donekonečna zasejezdí po své pravidelné trasea kreslí černý kruhjá houpu se zas na tvém šedém vlasešeptám ti s nadějí v hlase"Tam za dveřmi je Bůh"a zítra přijde nepozváno ránona život věším nápis NEDOHRÁNOslzy si jako vždycky zakážunapořád se vším nesmířenáhodně malá holka, trochu ženajá vám všem ještě ukážu.
co když
ve spánku ke mně mluví hudbazná moje tužbypodlouhlé nálady od pondělí do pátkuhoupej, houpej mě na klíněpovídej mi, docela tiše, mi povídejnepřestávej ani na chviličkuabych neslyšela myšlenkyabych na všechno zapomnělabaví mě:svíjet se u tyče v síťových punčocháchsedat pánům na klínyudivená, že oni to mysleli jinak než jáflirtovat zpod načerněných řaspotácet se zpitá na toaletytak neslušně veselápovídej, povídej mijaké to bylo když byla maminka mladáa děda. když mě choval. zůstal jeho polibek v mých vlasech i když umřel. a ty.
Pane
Pane,já sem se vás nechtěla dotknoutkdyž sem vedle vás u baručekala na dnešní úsvitPane, to sem nebyla jákdo rozlil whiskua hlasitě smrkal do kapesníkuPane,já sem to děvčeco třísklo s kytaroua šlo spátPaneskleníkový děti už dávno umřelycopak ste to nevědělbrečely vám za zádyzatímco ste se mi snažil šáhnout do výstřihua já sem mezitímsbírala střepy po zemiPane, mám zlomený srdcena něm sádruOD DOKTORAprosím, Pane, kdybyste byl tak laskavano taktomi podržte vlečkuano takhlenee, ta žiletka není mojeno dovoltejá přece nejsem takteatrálníSníte taky někdy. Když se takhle probudíteo páté v nocia neurol už došelpane,já se za to vůbec nestydímjak sem šla zpitá přímo do telefonní budkyurčitě sem chtěla zavolat Bohu. Vím to. Mám pár otázek.
uplná pitomina
vážně. sou rána, kdy to nekončí. po promoci ze strachuopakuju ohraný akordyzpívám do nichohraný tématazabředlý kýčesmrákající tóninyz výšek do hlubina zase zpátky. Jakožeuž neochutnám tvůj pota neucítímže ses ráno asi neholiluž zbylojen pár otřepaných vtípkůz mojí noci vášněa pokáníProč tahle písnička nebyla našeo té sbírce zvadlejch růžízoufale hnědých očícha vínu ve vlasech.
dvě stě v městě tři sta z místa
pošlapaný vzpomínkyvybledlychuť tvojí vůněláska bolíláska hřešíláska hoříprávě teďkdy jindy. než teď, když oprýskala tmakdyž tluču jako o životzběsilevášnivěa logicky"lásko"řekla semtys neřekl nicprotože to se přece neříkána zadním sedadle v autěmožná láskokdybysme nebyli tak opilímožná láskokdybysme nejeli tak rychlemožná kdyby se nestalotohle metalový létonemusel by sis nic vyčítatnevěděl sem jak to berešnechtěl sem ti ublížitmiláčkujá sem přece ještě děťátkomalá holčičkaco teprve do pěti napočítalamiláčkujá nevím co jsou dotykyvoníš slaněchutnáš mandlově"udělám ti to pusou"miláčkuzabraň misáhnout ti po srdcinež se na nás sesypou hvězdytvoje ruce všude. všude. síla tmy je to co nechci změnitaž mi zítra zase nenapíšešbudu silná.
ucítíš mě ve snu
jenom křídla zůstanouŽloutnu, padám pod listyJenom křídlasvětlo svíčeknavždy do tmyStulenápod zahradní lampouuž nikdynechci dýchatSchoulenájenom sním a. hloupý nádechjenom s nímjenom křídla, černá dušea moje srdce na hranínaposled tive snu sklíček tichounce dýchnudo dlaní.
Ještě
Jsem poslední dítě co utíká hlavou proti zdiještě svět se otáčíopakuju co mi nestačíopakuju co si všechno přijdu vzít(co děti. mají si kde hrát. )ještě ráno nevzešlo z kopců pod sluncemne ještě pořád nepočítám co všechno se ve mně ještě hneco stojí ještě za ten pláč. -A já sem pořád lepší protihráčVečírek pro zvanéprázdné lahve marně sbírají síluto co chceš to se stejně nestane.
fikce
zvedla hlavu a upravila si vlasy, přelétla pohledem sál. Teď bude přednášet. Vždycky tak nějak dělala co se jí řeklo. Směsice pokory a vzdoru.
no coment
byla jsem na pohřbu tvýho táty. byla jsem tam, v zadních lavicích, s kytkou v ruce. Tys šla za rakví. Nikdy jsem tě neviděla tak plakat.
ve světě ?
ve světe kde umírají lidi-a prášky po dvanácti hodináchA přesto bylo tak krásně-stromy svítily do nebeVe světě, kde mi umřelo dětstvíjak je to možný. kdo byl tak krutý, že mi ho chtěl zabít. / měl jsi oranžovou košili. A kravatu.
INVISIBLE
O čem jiným psátnež o tom, jak si sednout na kolejes pohledem k východu čekat na slunceo tom že nepřijde ani když prosíma vzlykám do koruny stromůnajednou sou ze všeho šmouhyv červeným tričku už sem dávno vstalasmazala co se daloNevíte proč mám diamanty ve vlasech. Kdo mi je tam dal když sem spala. horkým prstem do kůže-že si mi pořád dokolarozpraskaná do krverozedřená do prázdnašpičkami se nedotýkám hlínyKouřím už jen máčka, navždyckya sem neviditelná, mimochodemnejde se dotknout zeměnejde se odrazit.
Across the universe
nahá na ulicirozmanitározsekaná bolestíroztoužená hořím v severákuSkrz vesmír do tebe pronikáma přece se tě nedotknuJsi nedotknutelný silou cizích mocí,zákonem náhlých pohnutekuž nemůžu čekat ty to víšuž nepomůže ani svěcenájen si klidně poslouchejtejak ztrácím zbytky hrdosti. tak nějak automaticky tahám z cigaretynechci další rános rozcuchanými vlasy a bílým obličejemkdy nehty zarýváš do polštářea stejně ti to nepomůžea všechno čemu skutečně uvěřímzačalo existovatprávě teďskr z vesmír držím tě za rukuSem tvoje poem of fallinga ty moje Píseň absolutnana stěnu akvamarínověobtisky mojí dušespím na chodníku. studí. jen si klidně dýchejneslyším těDo peřin.
Výlev
Dávno nevidímrozlitý štěstí na loukách, když se dívám z autobusovýho okýnka. Už si nemyslím,že dokážu všechno, pohnout zemí a obrátit vesmír naruby,stačí se jen hodně snažit. Taky nevěřímna velkou lásku, na to, že po dlouhé noci přijde hezký ráno. Protože po dlouhé noci přijde jenom další dlouhá noc.
Tma
Znova tma černo, chlad vzpomínky. někde hluboko. jak to de nejvíc tisknu ruku na sklo. jako tolikrát prosím.
ráno už nevstávám
Už to přebolelo natolik, abych o tom mohla mluvit. jak najednou byla všude tmahned po tom, cos řekl :Ta co je tu se mnouhned potombyla tmaa ticho mezi střepy. a já do něj jen (jak se mi to stává)slyšela zvuky kolem. to co hráliužnezapomenustudíma zelený oči mají jen kočky.
nothing
Co kdyžuž žádný nový ještěCo kdyžprávě teďLidi by se nedivili (vždycky byla divná)A už bych nevěděla jak vypadám s blond vlasyNejvíc se bojím, že už mi za to nestojíš. Tepá mi v hlavěslzy mají stávku. limit vyčerpánprázdnátakprázdná.
bad girl
Sem špatná holkahledám tě ve své hlavěmarnímtýdny, měsícestojím ti za zádyproč zrovna ty mi koluješ v žiláchšpatná holkavšechno není v pořádkua nikdy nebyloa už nevím kdo řekl ten hrozný kecjakože si mě nezasloužía že za to nestojíať nejsem hloupá. kachličkya noc studínikdy tak nestudilajako když. hvězdytančí není se čeho chytnouttuhle báseň proškrtámbude chudší o spoustu klišémoje slzyušmudlaný kapesníktvoje oči a tvůj pohlednic nepudenic už nikdy nebude správněnezapomenuprotože ty.
Pictures
V hlavě tisíce obrazůKráčím rozpraskanou cestou uprostřed polí se zlatavým obilím. Je horký letní den, obloha bez mráčků, nikde ani živáčka. Mám klobouk se stuhou a rozevláté letní šaty. Dojdu k velkému stromu a sedám si, opírám se zády o kmen.
never
potichu do tmy, která nezebes tebou či bez teberecituju sloky. Chladnou rukou na srdce co netepes tebou nebo bez tebeněčí hlasy, něčí krokyVzpomínky do rohu (neměly by platit, když jsou jen moje)mohu. nemohuvýkřik omylemslzy v noci. třeskMožná přání, nebo steskmoje ruka v tvojí ruce (jak směšné, ani rampouchům na střeše už to nepřijde zajímavé)Kdybych měla vlasy do pasumohla bychdát ti hvězdu bez jasu,s tebou či bez tebedojdu si pro spásu.
go by
Někde jinde vtuhle chvíli
slepí milenci ruku vruce
Někde jinde vtuhle chvíli
stříbrný vločky naráží na zmrzlou zem
malá noční
Zase jednabáseň pro tebeŘekla sem si že se bude rýmovatale stejně se nerýmuje. rýmy sou svinstvoLežím pod lampou, opírám se do tvých očíNikdy nezapomenu. Ty jo, já vímŽiju jako kaskadér, překvapivě hlasitěa utíkám před svou tmouHledám realitu obšitou krajkamiJe to tolik hloupý, všechny ty do krve rozedřený fráze . Říkali mi, že je špatný tě milovat tak dlouhoA možná by to bylo hezkýcítit tě blíž.
věřím
Nevěřím vcírkev
Věřím
stromům u cest
některým pasážím Nového zákona. těm co se mi líbí
skoro-zimní
Těžko můžu být trapnější, sElvisem vkapse
brouzdám ulicemi,s tebou vhlavě
pročítám nárožní vzkazy
mrznu.
I walk alone
Poslouchám hudbu. Roxette zase. Moje uši už navykly na všechny ty ploužáky. Zase všechny stejný rána.
sorry že píšu
Pálím
Tvoje fotky
Tvůj stín
Poslouchám oheň
srpnová
Chci se zase dívat na svět dětskýma očima
vidět karmínový nebe
nechat se oslnit všemi zvuky a světly
zachytit rychlost času vkapce rosy
jen taková....
Šla jsem zrovna kMíši
A říkala jsem si, trochu se mi stýská
A najednou projelo auto
A vítr ke mně zanesl zvláštní letní vůni
masters of rock
Rozžhavená rána letních cestunavené štestí padá v příslibecha já si říkala, že už všechno bude dobrýa pak stejně všechno bylo špatnětak trochušpatně. a nic jinýho než metalnemá stejně cenu(přiznat věčný zmatek v dušiznamená získat klid)Studený nocia rozpařená lavina ránohorký odlesky minulostis přivřenýma očimavnímámslovoL . Á . S .
občas
Občas mě mrzí, že už nejsem dítě se zasněnýma očima
Občas mě mrzí, že jsem nechala baletu
Někdy mě bolí, že mizíš zmýho světa a že sis ode mě nikdy nic nepřečetla, i když jsem ti dávala odkaz (já vím, že básničky nečteš)
Někdy mě bolí vzpomínka na to, jak jsme zpívaly karaoke-Alanisse Morissette-ironic až do ochraptění
dream
Byl to jenom senbyl to jenom senPotkala jsem tě na rohuřekla jsem pár frázía tys měl na obličeji svoje smutný očizajímalo by mě jestli to s nima myslíš vážněPotkala jsem tě na rohuříkala jsem pár vlažných otřepaných věta moje paralelní snové játě mezitím objímaloa líbaloa hladilo ve vlasechByl to jenom senbyl to jenom senHey baby, potkala jsem tě na zaprášené ulicia mluvilao tom, jak jsem v noci stočená do klubíčkao dotyku slunce v mém světěo chodbách gymplu a ulicích dětstvímluvila jsemo hudbě v mojí hlavěa srdcimluvila jsem. jenom to nešlo slyšetByl to jen senbyl to jenom senPotkala jsem těa čas běžel v minutách pozpátkutak jak to v takových chvílích dělákapaly mi slzy na dlaždičky"Už to ani nebolí"říkala jsemA tys to chápala já se ráno vzbudila mrtvá strachyže se ve snu,ve světě pod víčkyna rohu ulicemineme.
dokument
Miluju asi čtyři zpěváky
Leží se mnou večer vposteli
Když mi tečou slzy
A celou noc poslouchám ptáky (je mi jedno jestli je to vrabec polní nebo vrána obecná pane profesore)
Dopis
Chtěla bych, abys měl píseň. Píseň, která ti mě bude připomínat. Je to trochu domýšlivý, vím, ale já bych se uměla vtělit do melodie a do slov. Byla by to naše píseň, možná trochu melancholická a sentimentální, ale to k tomu patří, nemyslíš.
----
I.
jubox
hraje pro tebe a pro mě
potrhaný vzpomínky
kdo?já?
Mám:
po mamce pusu, prsa asi dvojky
tátovy ruce, oči jak šmolky
víru vletní modrý nebe
Páteční večery
hudba
myšlenky ztraceny
v kouřových iluzích a rytmu
přizpůsobíš tlukot srdce
Zbytečně depresivní
Stejný ráno
Už to znáš
Dobrý den,
smutku.
další blbá "zamilovaná"
Tys mi za to vůbec nestál
abych se trápila
a vyhřívala vlživých paprscích mých snů
Ty ne
Nedojasněná Vykecávací a zcela Neumělecká
V údolí sníh uvnitř špíny
zadušená sněženka
-trávící trakt plný hlíny
Vrelativním pojetí krásy
black is the best
zas nový posraný ráno hledám šminky černý stíny černý linky v hlavě furt ty samý sračky furt ty samý splíny černý hadry kožená páska černý naděje s opěradly. Zkurvená láska.
běžím ulicí
prodírám se davy
stydlivá holčička
top secret
Žiju ve svém ROMÁNovém světě
tahle básnička se nebude rýmovat
(protože to říkám)
Dám si na to patent
tomorrow
vstávám do novýho ránaplnýho mlh a slzavých dešťůdneska neale zítrazítra by mě už možná chtělkdyž se budu snažitpřestanu lítat po hřbitovecha trávit život s hlavou v dlaníchkdyž posunu červenou pihu pod okemo tři cenťáky nížkoukám do zrcadla mýho životanic pěknýhoprodírám se polem růžía trhám ten plevel i s kořenytřeba by stačilovyhodit ty žiletky z hlavyjsem v tom fakt dobrávytrvám ve věcechkterý mě vedou do hrobučekám na tmuve který slzy nejdou tolik vidětčekám na to, až se přestanu týratkdybych odbarvila vlasya vyměnila si tělopřeskládala myšlenkypakbysměmožná chtělale já tebe ne.
nechápu
čas je relativnía já tu stojím zasea těžcenechápujako by se to nikdy nestalojako bych tu nikdy nebrečelajako bych se tu nikdy nesmálahledámtouhy sny naděje plány láskuněkde tu přece musím býtvepsaná do stěnzvonía já mezitím pevně vážu vzpomínky do balíčkus nápisemNEDOTÝKAT SE.
prosba
Zase brečím u kávypočítám tmuprsty se dotýkám mých snůjaktože mi samota jde tak dobře. a najednou je to tu zasedýchám přerývaněvykašlávám kreva než vyzvracím všechny vnitřnostinamaluju si řasyvystínuju víčkaa rozetřu make upaby opět nikdo nic nepoznal.
vzkaz
Hodím vám vaše
dárky na hlavu
a klidně si tu nad tím
brečte
malá holka
sedám si vedle svých myšleneka poslouchám svoje steskya postévzpomínámospalé nádražítakhle může vonět jen náš vlakáča v ulicíchvrásčité chodníkyTo nejsem jákdo žije tenhle falešný životJá jsem ta malá holkaco tě hledá na školních chodbáchta, co s nejlepšími kamarádypod velkým vozem (i malým)sní o životě Sedám na obrubníkZ oknazvuk flétnyvsakuje starými zdmilaská moje srdcedotkne se mého smutkuTo nejsem játo dítě lítostico čeká na včerejší svítáníco čeká na přítelea žije včerejšími snyJá jsem ta malá holkaco se chce dotknout nebeHraju silné děvčea potom v nocironím slzy do polštářelhostejnost zalézá do dušea po bolestipřijde smířenía zítra budu dělatže je vše v pořádkuA není. Je. Tak proč brečím.
vánoce
Vánoce. Zase jsou tady. To snad není možný. Zrovna jsem doposlechla Bártu jak zpívá jak o život o tom, že "Na nebi svítí nádhernej vůz" A nakonec v tý písničce tý holce řekne, že ji "má rááááád".
blbinka
píšu tužkou z ranní mlhypár slov o steskupár vět s jahodovou příchutíodhánímmyšlenky co voní po toběčekám na slzya přitomjsem šťastná sobě navzdoryvytahuju šípy ze srdce a houpu se svým světemAsi to nezvládnu. Víš. a tak. píšu pár slov o steskupár vět s jahodovou příchutí.
*
slepá neurotička marně volající po uznáníkadeřnice odstříhávající útržky zbytečných slovněmá kejklířka marně lapající po dechuvisím na záclonáchvysávám svoje nadějemarně hledám útěchuještě jsem se s tebou nesmířilaVe světě bílých neónůa mlčenlivých pouličních lampbolestných ztrát a nekonečného hledáníbloudímnaivní dívenkas trsy rozpuštěných vlasůnenadaná básnířkamuzikantka se špatným akordemhloupoučká holčičkavzdychám nad tvou fotkounavždy zapomenu svoje jménoa až omdlím, řeknu:měla jsem to udělat už dávnokrvácí mi oči. čekám, až dobrý skřítek rozháže útržky nocia prasklá struna v temném koutě nádvoříhraje nekonečně tichou píseňa já. sbírám po zemi svoje vzlykya vlastně je to pořád dokola--miluju tě.
Co bych opravdu chtěla dělat
Je to shodou náhod, že studuju školu, kterou jsem vždycky studovat chtěla. Vlastně to bylo to, po čem jsem vživotě toužila úplně nejvíc (no dobře, až po tobě, frajere)a vždycky jsem si za tím šla.
No prostě,vy možná nevíte co je to předurčení. Já jo.
Cola
piju kolu. bez cukru samozřejmě
žiju život. můj. bez cukru samozřejmě
a mé city.
Štěstí
Léto umíráéterická víla tančí na špičkách něžnostíz periodických etap vyjmu pouze jednuhraji sis vlasys prstyjenom slova. na zaprášené ulici-paprsek sluncestavím časa než zemřu--přijdeš.
Bylo nebylo...
Musela jsem ztlumit hudbuvšichni už šli spátve spáncíh rytmus bubnůmusím zrníčka přebíratotisk mých prstů na sklebláznetiché prosby nikdo neslyšíto jsi nevěděla. zimní krajina kolem tebevypadá tak nesmělezahříváš ruce a v kapse-oříšek od příteleale pod skořápkouje prostě jen ořechchci plavé loknya kočár zlatý,střevíčky na jehlácha zlaté šatya zatím mám upocenou tvář a na nohách turistické botynosím masku, skrývám tvářale ty jsi taky jinej než se říkátak kdo je tu ksakru Popelka. hudba zní sladcesál s tisíci světlylidé tančíoči se střetlyale místo:smím prosit ,princ řek:já ti ty tašky vezmuuchopit tak vzpomínkua jen na pár nicotných sekundžít v níproč všechno krásné trvá tak krátce. tak kurevsky krátce.
poslední zvonění
Tak jsme tady
o pár let starší
o pár let smutnější.
Ale dnes budeme veselí.
Slova
Jsem vlnou pouhou jednou z těch co houpou tvou malou bárkou… která je hloupou tvou hloupou jen touhou za modravou dálkou Jsem nebeskou vanou kde hvězdy co planou se v noci koupou. Dřív než se stíny jak tichý viník ze zákoutí sloupou.
déšť
nepromokavý déšťdopadá na plátna surrealistůs ospalým ránemnikdo nepřijde. bolestná píseňunavených očí,tichá sonátapadající noci. bolest je potřebná,dívko,vždyť jsi to vždycky vědělana spících střecháchzpívají kocouři svou píseňNevěříš že je podzim. opravdu se to stalo.