Proč končím s dýmajícím cumlem …

Petr Nechvátal

(abstinující kuřák)

Kouřil jsem 8 let. Poslední roky to dotáhl na dvacku cigárek denně. Téměř tři roky abstinoval. Před necelým půlrokem se znovu rozhulil. Od začátku roku 2008 znovu abstinuji. Naráz. Snižování cigaret u mě nefunguje. A obávám se, že funguje velmi špatně obecně. Je to spíš o neochotě – nás kuřáků – se své závislosti postavit a utkat se s ní HNED – TEĎ. A tabakismus je tvrdá drogová závislost! Odborníky srovnávaná s heroinem ve smyslu nutkavosti a žádostivosti po droze. Neutišujme se – žádný zlozvyk – to je jen jemné označení pro naše alibi. Důvod, proč si svůj dýmající cumel neodpustit.

Rozhodl jsem se přestat kouřit z řady důvodů: zdravotně-preventivních (proč přikládat další polínka do kotle potencionálních infarktů či rakovin ?), společenských (okolí není zvědavé na to, až ho začnu obtěžovat kouřem a smradem s cigárek) a ekonomických (za ty prachy se dají pořídit jiné a zajímavější slasti života). Ty ekonomické bych krapet rozvedl. To, že mi cigára vytahují peníze z vlastních kapes je jedna pitomost. Neskonale větší blbost ale vidím v tom, že sypu peníze  v podobě daní s cigaret tomu nejhoršímu hospodáři jaký může být, a sice státu. Státu, který trpí schizofrenií v hospodaření s penězi svých občanů. Na jedné straně mu není blbé vybírat od kuřáků závisláků tučné daně, a na druhé s křížem po funuse se pak snaží přetrhnout ve snaze uhasit požáry na onkologiích, internách a jiných odděleních špitálů, kterým při vybírání daní jen přihlížel.

Okamžitý a bezprecedentní zákaz cigaret je nemyslitelný. Rozbujel by se záhy černý trh s daleko větším svinstvem než je to, co si nyní protahujeme svými plícemi. Důraznější regulace obchodu a dostupnost cigaret a především nemoralizující kvalitní prevence, zvlášť u dětí, ale možná a potřebná je.

Bohužel žádný ministr zdravotnictví dosud nenašel v sobě odvahu předstoupit před národ a říci: „Ano, naše společnost je po celá desetiletí k tabáku tolerantní a z vás, milí kuřáci, má slušný zisk. Tento zisk sice zdaleka převyšují náklady na  léčbu vašich nemocí, ke kterým jste se zdatně prokouřili, ale to nám, státu a vám, milí kuřáci, zdá se nevadí. Státu se ovšem už tato politika nevyplácí, a vám, milí závislí občané, se bude vyplácet rovněž stále méně. Byli jsme ale zbabělí, vám tuto prostou skutečnost oznámit. I když by nekuřácká společnost byla pro stát a jeho zdravotnictví levnější, trvalo by to přeci jen dlouhou dobu. A my vaše penízky potřebujeme hned. Držte nám palce. Zatím sbíráme odvahu  vám říci: „Občané nekuřte, je to ekonomičtější pro nás, váš stát, i pro vás, občany státu. Vaše oběť pro státní rozpočet byla značná, ale prrr … už to stačilo …“

Tyto věci mi běžely hlavou na Kurzu odvykání kouření pod vedením Václava Vondráška v klubovně Domu s pečovatelskou službou na Portyči v Písku. Na kurzu jsem cítil odhodlání nás všech – kuřáků. Odhodlání porazit cosi v nás. Naše cesta abstinence možná bude připomínat strastiplnou cestu hobita Froda Pytlíka (z Tolkienovy ságy Pán prstenů), který nesl zničit temný prsten moci    (který mu zatemňoval jeho mysl a celou Středozem) do nitra sopky zvané Hora osudu. My si neseme břímě jiné - DÝMAJÍCÍ CUMEL. Ten sice nemusíme uvrhnout do šlehajících plamenů sopky, ale nezbývá nám, vážení spolukuřáci,  nic jiného, než slastný nasmrádlý cumel vhodit do hlubiny studně Nezájmu, kde na dně uslyšíme jen zasyčení žhavého konce cigarety, která spalovala naši svobodu.