Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLEŽ
17. 01. 2008
9
28
2070
Autor
Marcela.K.
Zase jsi pil?!
Otočila se a odešla do kuchyně. Natočila do dřezu vodu a začala pomalu umývat nádobí od večeře. Dva talíře, třetí čekal v mikrovlnce na jejího muže, jenže ten už "povečeřel" pivo. Ale co, jestli jíst nebude, ráno to vše sežerou kočky.
Stála opřená břichem o stůl, ruce namočení v bublinkách a dívala se tupě do vody.
Kdyby to tak šlo, pomyslela si...vzít ten náš život a hodit ho do jaru, zbavit vší té špíny.
Ví to. Není přece hloupá. Už dávno to ví. Ty jeho výmluvy, že musí k Frantovi, pomoci mu s přestavbou a přitom Franta ho zrovna hledal, když mu "pomáhal", neměla ani sílu se zeptat, kde byl. Proč taky, co by jí řekl. O lži nestojí.
Otevřely se dveře, najednou cítila, že ho má za zády. Přitiskl se k ní a chytil ji zezadu za prsa.
Ztuhla, cítila hospodu, ale i sladký parfém.
Vzepřela se dlaněmi o stůl, aby se jí nepodlomily nohy.
,,No, tak, Renatko, vždyť víš, že jsem měl směnu navíc. Potřebujeme přece peníze. Jarka chce jít na školu.a klukovi taky chybí ještě tři roky do promoce."
Děti! Málem na ně zapomněla. To je to jediné, co je dnes spojuje. Jenže...vyletí z hnízda. Založí si vlastní rodiny a mně zbudou ty kočky a pes.
,,Pusť mě," řekla a začala utírat umyté nádobí. ,,Večeři máš v mikrovlnce."
Najednou nemohla dýchat, něco se jí stáhlo v krku. Bála se, že se rozbrečí. Hodila hlavou, vykroutila se z jeho sevření a zamkla se v koupelně. Podívala se do zrcadla a viděla znova tu holku, která se před dvaceti lety bláznivě zamilovala. Jak taky ne, když on uměl šeptat tak něžná slovíčka. Netrvalo to dlouho a byla v "jináči" a musela být svatba.
Chtěl, aby měla dlouhé vlasy, ale jí začaly po druhém porodu vypadávat a tak se nechala ostříhat nakrátko. Tehdy se asi poprvé doopravdy rozzlobil. Ale ona si prosadila svou. Vlasy už si nikdy nenechala narůst. I Jarka chodí nakrátko, je to pohodlnější.
Vlastně nejdelší vlasy z rodiny má on. Jenže je nemá černý...
Otevřela skříňku nad zrcadlem a papírovou krabičku s barvou na vlasy. V maličkém igelitovém sáčku v ní měla schovaný svůj důvod k rozvodu. Skoro čtyřicet centimetrů dlouhý, černý vlas.
Bylo ji tehdy divné, proč si do práce bere ty nové, bleděmodré trenkoslipy od Ježíška.
Panebože, on si opravdu myslí, že jsem blbá! Úplně blbá!
Stála nahá pod sprchou, rozklepala se nervovým vypětím. Teplá voda ji hladila a ona se pomalu uklidňovala.
Ne, takhle to dál nechce!
Děti jsou dospělé. pochopí to....
Včera potkala Petra. Spolužáka ze školy. Před rokem mu zemřela žena na rakovinu. Krásná holka. Je teď sám na dva puberťáky.
Neviděla ho deset let, od posledního srazu. Tehdy se chlubil fotkama a ona se k němu tulila . No, měla trošku v hlavě a hlavně, Petr byl její studentská, první, velká láska. Začala se usmívat při té vzpomínce, ale vzápětí ji zamrazilo, když si vzpomněla, co jí řekl.,,Važ si toho, že jste zdraví, že jste spolu. Už je to rok a já Lenku pořád vidím, povídám si s ní. Někdy si už připadám jako cvok. Dal bych cokoliv za to, aby se vrátila."
Utírala se froté ručníkem zbytečně dlouho. Dívala se znova do zrcadla. Šediví. Na skráních už šediví.
Oblékla si noční košili a znova otevřela přihrádku s krabičkou. Vzala ten mrňavý sáček, vyndala vlas, namočila kousek toaletního papíru, zamotala ho do něj, odhodila do mísy a spláchla.
Otočila se a odešla do kuchyně. Natočila do dřezu vodu a začala pomalu umývat nádobí od večeře. Dva talíře, třetí čekal v mikrovlnce na jejího muže, jenže ten už "povečeřel" pivo. Ale co, jestli jíst nebude, ráno to vše sežerou kočky.
Stála opřená břichem o stůl, ruce namočení v bublinkách a dívala se tupě do vody.
Kdyby to tak šlo, pomyslela si...vzít ten náš život a hodit ho do jaru, zbavit vší té špíny.
Ví to. Není přece hloupá. Už dávno to ví. Ty jeho výmluvy, že musí k Frantovi, pomoci mu s přestavbou a přitom Franta ho zrovna hledal, když mu "pomáhal", neměla ani sílu se zeptat, kde byl. Proč taky, co by jí řekl. O lži nestojí.
Otevřely se dveře, najednou cítila, že ho má za zády. Přitiskl se k ní a chytil ji zezadu za prsa.
Ztuhla, cítila hospodu, ale i sladký parfém.
Vzepřela se dlaněmi o stůl, aby se jí nepodlomily nohy.
,,No, tak, Renatko, vždyť víš, že jsem měl směnu navíc. Potřebujeme přece peníze. Jarka chce jít na školu.a klukovi taky chybí ještě tři roky do promoce."
Děti! Málem na ně zapomněla. To je to jediné, co je dnes spojuje. Jenže...vyletí z hnízda. Založí si vlastní rodiny a mně zbudou ty kočky a pes.
,,Pusť mě," řekla a začala utírat umyté nádobí. ,,Večeři máš v mikrovlnce."
Najednou nemohla dýchat, něco se jí stáhlo v krku. Bála se, že se rozbrečí. Hodila hlavou, vykroutila se z jeho sevření a zamkla se v koupelně. Podívala se do zrcadla a viděla znova tu holku, která se před dvaceti lety bláznivě zamilovala. Jak taky ne, když on uměl šeptat tak něžná slovíčka. Netrvalo to dlouho a byla v "jináči" a musela být svatba.
Chtěl, aby měla dlouhé vlasy, ale jí začaly po druhém porodu vypadávat a tak se nechala ostříhat nakrátko. Tehdy se asi poprvé doopravdy rozzlobil. Ale ona si prosadila svou. Vlasy už si nikdy nenechala narůst. I Jarka chodí nakrátko, je to pohodlnější.
Vlastně nejdelší vlasy z rodiny má on. Jenže je nemá černý...
Otevřela skříňku nad zrcadlem a papírovou krabičku s barvou na vlasy. V maličkém igelitovém sáčku v ní měla schovaný svůj důvod k rozvodu. Skoro čtyřicet centimetrů dlouhý, černý vlas.
Bylo ji tehdy divné, proč si do práce bere ty nové, bleděmodré trenkoslipy od Ježíška.
Panebože, on si opravdu myslí, že jsem blbá! Úplně blbá!
Stála nahá pod sprchou, rozklepala se nervovým vypětím. Teplá voda ji hladila a ona se pomalu uklidňovala.
Ne, takhle to dál nechce!
Děti jsou dospělé. pochopí to....
Včera potkala Petra. Spolužáka ze školy. Před rokem mu zemřela žena na rakovinu. Krásná holka. Je teď sám na dva puberťáky.
Neviděla ho deset let, od posledního srazu. Tehdy se chlubil fotkama a ona se k němu tulila . No, měla trošku v hlavě a hlavně, Petr byl její studentská, první, velká láska. Začala se usmívat při té vzpomínce, ale vzápětí ji zamrazilo, když si vzpomněla, co jí řekl.,,Važ si toho, že jste zdraví, že jste spolu. Už je to rok a já Lenku pořád vidím, povídám si s ní. Někdy si už připadám jako cvok. Dal bych cokoliv za to, aby se vrátila."
Utírala se froté ručníkem zbytečně dlouho. Dívala se znova do zrcadla. Šediví. Na skráních už šediví.
Oblékla si noční košili a znova otevřela přihrádku s krabičkou. Vzala ten mrňavý sáček, vyndala vlas, namočila kousek toaletního papíru, zamotala ho do něj, odhodila do mísy a spláchla.
28 názorů
Jarmila Moosová Kuřitková
20. 01. 2008Marcela.K.
18. 01. 2008
poznám príšernejšie príbehy - pravdivé a keby som ich opísal, tiež by si ľudia mohli myslieť, že píšem o sebe a nebola by to pravda, je to hlúpe, ak ľudia si hneď myslia, že autor písal podľa seba, poznám autorov - a renomovaných - aj osobne, ktorí sa mi priznali, že nikdy - nikdy (!) nepíšu podľa seba - teda čo sa stalo im:)
Marcela.K.
18. 01. 2008Marcela.K.
18. 01. 2008
Uvádělas, že tenhle příběh se nestal Tobě, ale způsob, jakým je napsán, vypadá, jako bys naznačovala opak; i když píšeš ve třetí osobě.
Zpočátku dojem, že v povídce půjde o stížnost na (milovaného) pijana. Po chvíli změna tématu: Podezíravost. Tohle střídání námětů možná naznačuje taky rychlé střídání nálad popisované ženské. Každou chvíli ji něco naštve a rozradostní a naštve... ale to podezření se vrací, a pokaždé, když ji přepadne, začne ona rekapitulovat.
Vduchu se ptám, kde ten vlas našla. Jestli to nemohl být její; z dávných dob, když ještě nosila dlouhé. A on si ho od té doby schovával. Taková by asi byla moje konstrukce příběhu a konec sladký jak políbení :-), jenže na to tady není dost místa.
Pak je to chvíli takové upovídané, ale ne moc. Asi jako ona :-)
A nakonec to (dle mého názoru) dobře dopadne. Odpuštění. Nebo vyléčení se z podezřívavosti.
Líbí se mi to. Je to napsáno 'o něčem' (i když běžném), ne 'pro efekt'. Tip.
Technicky:
Skloněné písmo navozuje dojem dopisu a špatně se čte. Užitím kolmého by navíc odpadla potřeba uvádět některé výrazy do uvozovek ('jináči' apod.), neboť by pro ně zbyl právě ten skloněný typ písma.
Barmane (a nejen ty) víš - my dědci a babky už nepíšeme abychom oslnili, spíš proto, že už si jinak neumíme nebo spíš ani nemůžeme kompenzovat tu horší část životních dějů. Jsou i tu mladí natolik vnímaví, že je to zaujme, ale je to spíš výjimka. Dřív jsem to rovnal jídlem a pitím (ani jedno nesmím) nebo sportem a sexem (a na to ani na jedno už nejsou lidi). Tak holt píšu a myslím, že i ostatní dřívenarození jsou na tom stejně, nebo podobně.
Marcela.K.
17. 01. 2008
Jak odpovědět:)? normálně jsem Baron Prášil, ale baron jako nick byl zadanej:( Každopádně z literárního hlediska je netaktické psát pro lidi od 45 vejš. Přijdeš pak o spoustu čtenářů:)
Marcela.K.
17. 01. 2008
Věk sedí. No, když na to koukám podruhé, tak se mi to zamlouvá víc, nemám očekávání a víc koukám na ženský pohled.
Marcela.K.
17. 01. 2008
Asi jsem to napsal moc agresivně, za to se omlouvám. Povídek s podobným tématem jsem četl dost, čekal jsem že mě překvapí a nepřekvapila. A...kéž bych byl příliš mladý:)
Marcela.K.
17. 01. 2008
Je to takové blabla, nic nepřekvapí. "zbavit vší té špíny" je dost divný. Zkrátka, nijak mě povídka nezaujala
Marcela.K.
17. 01. 2008Marcela.K.
17. 01. 2008
Jsem sice muž, ale domnívám se, že z toho, co se té ženě odehrávalo nejen v hlavě, jsi toho nenapsala ani desetinu a přesto je to dokument - cloumák. Vím to, protože i my jsme prošli něčím podobným... Ustáli jsme to. Ale kousek vždycky zůstane na furt... Rád na ten kousek zapomínám. *
No, život není peříčko... Ten závěr je pro mě spíš otázkou, jestli takhle jo. Odpouštět se má, ale přehlížet zradu... nevím :-)