Už zase se mnou hraješ

svojí temnou, krutou hru,

jsi dívka, která místo srdce má

ledově chladnou kru.

Posíláš mi úsměvy,

házíš po mě okem,

jsem zahrnut polibky,

krásně kroutíš bokem.

Jenže zase slyším:

„ty dívat se jen smíš“.

Tobě ale nedochází,

že s jinýma spíš.

Dělá ti to velkou radost,

že se takhle trápím,

já v duchu si však slibuji,

že jednou ti to vrátím.

Chci, aby si poznala,

jaké to je toužit,

vědět, že ho nedostaneš,

každý den se soužit.