Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seozvěny
27. 01. 2008
3
6
741
Autor
Smeták
můj momentální stav
prošlapané stopy v roztaveném betonu
pes právě močí na obrubník
ty jdeš kolem a směješ se tomu
a pak jen letmo pohodíš hlavou
a tvůj pohled vyjadřuje nedostupnost
když jsem to viděl
nemohl jsem zapomenout
že žiju
asi zase budu přemýšlet
a pak stejně zjistím
že listí musí padat dolů
a déšť musí padat dolů
a vítr si dělá co chce
asi se projdu po hromosvodu
a udeří do mě blesk
a ty se zase budeš smát
skrze rozmazanou rtěnku
proč mám pozorovat déšť?
mozek mi buší o okraje hlavy
celej se třesu
mám v žaludku oheň
a v žilách štěrk
dolů se snáší peří
a na něm tvůj smích
vlastně ne
6 názorů
hehe, hezký...no tak trochu nechápu co mi chceš říct. Ta báseň je osobní, ale neřekl bych že v tom nebyly ty myšlenky, který jsem měl zrovna v hlavě. A pokud tě mé myšlenky nezajímaj, tak to nečti, dík.
Primitivní (tím není myšleno hloupé, nýbrž "první, které přijdou na mysl") metafory jen podtrhují přímočarost textu.
Kde je ta poezie? Co víc jsi ukryl do těch veršů, než co říkáš samotným názvem textu? Především závěr první strofy mi přijde až absurdně osobní, jako bych četl tvůj deník.
Nechci číst tvůj deník. Nechci číst dopis, který oné dívce nikdy nepošleš, chci číst tvé myšlenky, opravdové pohnutky. Chci, aby mě uchvátily formou, která mi naznačí, že tvoje každodenní potíže se nijak neliší od každodenních trablů mých či kohokoliv jiného.
Roztrhni bolest od své ušláplé duše a právě jen tu bolest zakóduj do veršů. Potom a jedině potom se nebudu stydět si ji obléci, když nebude páchnout tvým duševním potem.