Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poslední H

08. 02. 2008

1408

Autor

tracey9

Umírám Tobě

tiše v náručí.

Květiny v hrobě,

jimž nikdo neporučí.

Snad nepláčeš?

Máčíš mé vlasy.

Tajně si s nimi hraješ,

ale já už slyším hlasy.

Volají šeptem i křikem.

Zvou mou duši do dáli.

Odcházím s brekem

a slzy Tvoje pálí.

Svíráš mi ruku.

Nenecháš mě jít.

Já beru za kliku -

tam věčně je klid.

Neplač už víc.

Směj se jak dřív.

Už nepomůže nic -

není to Tvůj hřích.

Na věkdy odcházím.

Ale u Tebe jsem

víc než předtím.

V srdci Tvém...

08.02.08

14 názorů

Bezprizorný

09. 02. 2008

Dát tip

tak city můžeš mít samozřejmě hluboké, ale z té básně to není cítit

tracey9

09. 02. 2008

Dát tip

Já nevim, tak mam asi plytké a povrchní city=)

ostatní to v podstatě řekli, ale mám jednu věc - když si tu věc přečteš nahlas, copak neslyšíš, jak neskutečně zadrhává? jak je násilně svázaná do rýmů? (ono asi ani kdyby nebyla, tak by pořád zůstávala plytká, povrchní, atd., ale tak pro jindy třeba :) )