Vzpomínání

Štírko, jistě máš pravdu. Momentálně jsi vnesla do mého světa světlo Ty. Děkuji.

každý zná sny, ze kterých se nerad budil... a je snazší snít, než cokoli ze snů nějak převést do života... jenže sny nestačí a pořád nám nemůže být pět... Život je krásný, vždy se najde něco co do něj vnáší světlo... t*

Dicku, na balet jsem chodívala pravidelně, dokonce jsem v divadle i pracovala. Ale, to už jsem nesnila a musím přiznat, že zákulisí divadla hodně z mých snů o umělcích vzalo za své. Ale což, jsou to také jenom lidi, ale neumí žít normálně. Oni hrají i v životě, asi to jinak neumí. A krásní jsou většinou jen na jevišti, v zákulisí a v těch jejich klubech už tak moc ne. Pokud se týká klasiky, tu já beru také, miluji Čajkovského, ale i Bacha, Dvořáka, Smetanu a je jich prostě mnoho. Od každého něco. Mimochodem u baletu je také nádherná hudba, a právě s tím pohybem když to vnímáš, to ten pravý zážitek.

Dívej se a měj radosti z obyčejných věcí, vzpomínej a hledej nové žážitky. To já když mi bylo pět, to ani netušim co krásného v tom věku bylo, ale bylo toho mooc:) *** Jůů, byla jsi někdy na baletu? Já ne, já plánuju klasiku ve velkém sále, vážná hudba a já. líbí*

Hesiono, já jsem měla krásné dětství, na vesnici, v přírodě, dokud se rodiče nerozvedli a to mi bylo třináct. Pak byl všemu konec a asi od té doby mám dušičku tak trochu bolavou a nedovedu se moc radovat. A tak si ráda občas vzpomenu. Děkuji.

Bylo to krásné, když nám bylo pět... ale i tehdy měl člověk svoje problémy, které mu tehdy připadaly obrovské.Jenom si to už nepamatujeme :o)*