My (Horská) - IV.

Pak přišel Lukáš a úplně mi zkazil náladu. Díval jsem se mu do očí a mračil se. Aby mi udělal radost, oslovil Honzu. Pak jsem si s ním povídal hlavně já. Lukáš se pořád tlemil přes moje rameno a dožadoval se pozornosti různými intelektuálními otázkami. Honza se ale držel dobře - byl nevyzpytatelný. Zeptal jsem se, jestli ho zajímá biologie. Odpověděl – ne tak docela. Posléze jsem však nechtěně řekl nějaký vtip a Honza na oplátku řekl další.

Vyprávěli jsme si vtipy několik hodin, až Lukáš řekl, že chce jít jinam a Honza řekl, že zná skvělou horskou hospodu. Nelíbilo se mi, že kouří, ale bylo to jeho auto, takže jsem nic nenamítal, jen jsem se díval z okna na bílé patníky. Kouříš taky něco jiného než cigarety - zeptal jsem se a Honza odpověděl – občas. Otevřel jsem přihrádku u spolujezdce, ale nebylo tam nic zajímavého. Jen další cigarety, zapalovače a kalendář. Taky kapesníčky, ale bez příchutě. A mapa.

Horská hospoda byla zajímavá tím, že vůbec nebyla v horách, taky v ní sedělo a pilo hodně cizinců. Sám bych radši pozoroval tančící dívky, než zkoušel konverzovat v cizím jazyce. Lukáše napadlo, že bychom se mohli posadit k jednomu osamělému cizinci a zkusit z něj vymáčknout nějaký prachy nebo aspoň něco k pití. Těšil jsem se, že si chvíli o samotě pohovořím s Honzou. Jeho nevyzpytatelnost jako by mě zároveň rozčilovala a zároveň uklidňovala. Honzo, řekl jsem, musíme si promluvit.