Co malují děti

    Na silnici číslo 55 jela dodávka. Za volantem seděl Jindra. Znal cestu zpaměti, a tak se věnoval více svým myšlenkám, než řízení.

    Děti se mění. Jsou jiné než my. Všechno v našem okolí se mění. Úkol do školy.

    Jindrův syn měl za úkol namalovat domeček. Všechny děti malovaly žluté domečky s trojúhelníkovou střechou, se zahrádkou a s autem v garáži. Všechny děti malovaly modré záclony a hnědé dveře. U dveří pejska nebo kočičku.

    Malý Jindříšek namaloval dva kvádříky, ze kterých se linula spirála kouře. Oranžovožluté čáry měly zobrazovat oheň. Jindříšek namaloval na spod obrázku červenou trávu posetou křížky a kolečky. To jakože mrtvolami.

    Jindříšek vysvětloval paní učitelce, že ti lidé dole na trávě umřeli po pádu z okna, protože nechtěli uhořet. Paní učitelka se ptala, proč kreslí takové škaredé věci. Jindříšek s vypláznutým jazykem šrafoval krvavý chodník a odpověděl, že se to přece stalo.

    Jindru si zavolali do školy, kde musel slíbit, že už se synek nebude dívat na zprávy v televizi. Ředitelka měla na stole několik dalších kreseb od Jindříška. Pán v montérkách se žlutou přilbou na hlavě visí na laně omotaném kolem krku vysoko na nějakém lešení, chlapec svázaný ve sklepě ležící ve žluté loužičce, několik pánů v bílém a žlutém oblečení, jak nosí zvířátka – hlavně ovečky, kravičky a kuřátka – do ohně. Jindra se díval na spirály kouře.

    Slibuje, že už televizi nezapne před dítětem, že odhlásí předplatné novin a časopisu. Ředitelka hřímá, že takové obrázky mohou kazit jiné děti. Kam by to vedlo. Ať si doma s Jindříškem trénují malování kytiček a pejsků.

    Jindra slibuje a přitom se zvedá a odchází z místnosti. Když stane před školou cítí, jak je zpocený. Štípou ho mokré trenýrky. Sedá za volant dodávky a jede domů.

    Jakmile zaparkuje auto před domem, vyběhne Jindříšek a dá tatínkovi, který jej zvedá do náruče, pusinku. Vypráví tatínkovi, jak dneska maloval vláčky, které se srazily. Jindra se usmívá a jde  s Jindříškem do kuchyně, kde maminka vaří. Ta dá Jindrovi také pusu, a pak se dívají na Jindříškův obrázek.

    Sanitky blikají zaparkované v záhonu krásných barevných kytiček, pejskové čmuchají se záchranáři za zády v troskách vagónů a lokomotiv, nad nimi svítí sluníčko zpoza modrých mraků.

    Jindra si říká, že jeho synek umí dost dobře malovat kytky a pejsky.