Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO kamenném lvu
21. 02. 2008
6
4
2173
Autor
WiruZ
Bylo nebylo. Žil jeden lev co byl se sebou hrozně nespokojen. Respektive nebyl ani tak nespokojen sám se sebou jako s tím že musí býti lvem. Dost často se kvuli tomu rozčiloval a kudy chodil tak nadával a říkal proč zrovna já musím být lev!
"Proč nemůžu být co bych chtěl. Och jak je těžké lvět! To aby se lev tvářil pořád důstojně a pořád lovil gazely a pořád mhouřil proti zapadajícímu slunci oči! Už nechci být lvem!" rozčiloval se.
Takhle to chodilo docela dlouhou dobu. Ostatní lvi nechápavě kroutili hlavou proč tolik nadělá když být lvem skýta i spoustu výhod. Lev je třeba hnedle králem zvířat a to se vyplatí. Říkali mu - on je však odbýval a odpovídal.
"Cssss to si vymyslel stejně člověk - nikdy žádnej lev králem zvířat nebyl." Otočil se k nim zády - mhouřil si do sluníčka a poslouchal Sonic youth. Setrval takto již dosti dlouho - když tu mu zrak zabrousil na kámen. Pozoroval ho z jedné strany - poté vstal obcházel jej očichával. Inu kámen.
"Kámen ten se má - nemusí nic dělat - nic nejí a nepije jenom leží a sedí nevadí mu déšť a vítr a slunce - nic. Je jenom kamenem. Ach jak bych chtěl být kamenem!" Nevěděl však jak by se mu tohle mohlo splnit a proto ještě mrzutěji odešel a zase ulehl.
Několik dní takto setrval ve chmurných myšlenkách že je lev přestože by chtěl být kamenem.
"Ale jak!" vykřikoval si pro sebe. A najednou ho to trkolo.
"Vždyť je to jasné!" zaradoval se.
"Půjdu a sednu si a ani se nehnu a nebudu jíst a pít a spát a nebudu se hýbat a ono to pujde!" A jak řekl tak udělal. Vyrazil a usedl hned vedle kamenu. Měl velkou radost a říkal si pro sebe. To jsem na to vyzral už nejsem lvem ale jsem kamenem. Jen tak si sedím a kamenním - co víc si lev - tedy kámen může přát!
Tak uplynul den - ostatní lvi se na něj divně dívali a říkali si že se asi zbláznil. Nikomu totiž neodpovídal a pořád seděl na tom samém místě. K večeru však kámen začal cítit hlad a hlavně žízeň. Také ho už trochu brněl zadek od toho věčného sezení. Další den začlo pršet což sice znamenalo že promokl ale mohl neznatelně otevřít ústa a trochu se napít. Třetí den vysílením ulehl a začal myslet na to proč zrovna on musí být kamenem. Vždyť je to tak těžké celý den sedět a nejíst a nepít a nepodrbat se a nepovídat si s nikym a tak. Být kamenem je hrozně těžká věc! Chvíli ještě koukal a pak se dosti vysílen zvedl a šel se podívat po nečem k snědku. V hlavě mu však neustále vířila jedna jediná myšlenka a to že býti lvem je ta nejjednoduší věc na světě oproti tomu než být kamenem.
"Proč nemůžu být co bych chtěl. Och jak je těžké lvět! To aby se lev tvářil pořád důstojně a pořád lovil gazely a pořád mhouřil proti zapadajícímu slunci oči! Už nechci být lvem!" rozčiloval se.
Takhle to chodilo docela dlouhou dobu. Ostatní lvi nechápavě kroutili hlavou proč tolik nadělá když být lvem skýta i spoustu výhod. Lev je třeba hnedle králem zvířat a to se vyplatí. Říkali mu - on je však odbýval a odpovídal.
"Cssss to si vymyslel stejně člověk - nikdy žádnej lev králem zvířat nebyl." Otočil se k nim zády - mhouřil si do sluníčka a poslouchal Sonic youth. Setrval takto již dosti dlouho - když tu mu zrak zabrousil na kámen. Pozoroval ho z jedné strany - poté vstal obcházel jej očichával. Inu kámen.
"Kámen ten se má - nemusí nic dělat - nic nejí a nepije jenom leží a sedí nevadí mu déšť a vítr a slunce - nic. Je jenom kamenem. Ach jak bych chtěl být kamenem!" Nevěděl však jak by se mu tohle mohlo splnit a proto ještě mrzutěji odešel a zase ulehl.
Několik dní takto setrval ve chmurných myšlenkách že je lev přestože by chtěl být kamenem.
"Ale jak!" vykřikoval si pro sebe. A najednou ho to trkolo.
"Vždyť je to jasné!" zaradoval se.
"Půjdu a sednu si a ani se nehnu a nebudu jíst a pít a spát a nebudu se hýbat a ono to pujde!" A jak řekl tak udělal. Vyrazil a usedl hned vedle kamenu. Měl velkou radost a říkal si pro sebe. To jsem na to vyzral už nejsem lvem ale jsem kamenem. Jen tak si sedím a kamenním - co víc si lev - tedy kámen může přát!
Tak uplynul den - ostatní lvi se na něj divně dívali a říkali si že se asi zbláznil. Nikomu totiž neodpovídal a pořád seděl na tom samém místě. K večeru však kámen začal cítit hlad a hlavně žízeň. Také ho už trochu brněl zadek od toho věčného sezení. Další den začlo pršet což sice znamenalo že promokl ale mohl neznatelně otevřít ústa a trochu se napít. Třetí den vysílením ulehl a začal myslet na to proč zrovna on musí být kamenem. Vždyť je to tak těžké celý den sedět a nejíst a nepít a nepodrbat se a nepovídat si s nikym a tak. Být kamenem je hrozně těžká věc! Chvíli ještě koukal a pak se dosti vysílen zvedl a šel se podívat po nečem k snědku. V hlavě mu však neustále vířila jedna jediná myšlenka a to že býti lvem je ta nejjednoduší věc na světě oproti tomu než být kamenem.