Křik

je to v nás nebo kolem nás? jak se toho zbavit? nebo si to máme užívat radostným životem? HM? comi nato řeknete

je to dobré....hezky vykreslené pocity a věř mi, já to znám...zařazuju do klubu.

a horká krev se pomalu rozlila a stejně jako vše živé zmizela v ledu, v ledu co nikdy netaje.* (sametová kůže :-) )

cítím to taky... nebo aspoň kdysi... takhle: Bez názvu S ostnatým obojkem na krku trávím svou poslední hodinku, Ještě než shořím, ještě chvilinku Budu se svíjet v toku anonymních štěků, Psích tesáků a nekonečných jeků. Ještě se připnu k vodítku a naučím se chodit, Ještě se chvilku nechám za nos vodit. Pak vzlyknu a má poslední slza smočí jeho ruku A věčné pouto jeho maličkosti Sklouzne po krvavém krku. Celinko, nevadí, že jsem ti sem dala svoji básničku? Já bych nikdy neměla odvahu ji dát mezi díla. Ale sem se možná trošku hodí. Je asi z roku 1994. Řekla bych nejstarší ze všech mých vůbec... tak se nezlob... A žij! Dneska je už všechno jinak :)) *!

je to zajimavy a dobry.. jenom by me zajimalo co te vedlo k tomu, abys to vubec napsala ?

*

Je to zoufalé a hrozně upřímné. TIP

kafko, vidím, že jsi byla naprosto skvělá už ve svých začátcích.

Celinko, moc povedena vec, i ti ji tipnu *! tyhle pocity taky znam, neni to nic prijemnyho...ale zivot jde dal a vzdycky prichysta neco co za to stoji! tak zprima hled a razne vpred, jo?? :o)) kafi, za tohle bych se rozhodne nestydel byt tebou, formou mozna ne tak dobry jako tvoje soucasna tvorba, ale ty obraty a obsah a vubec, to jsi ty *! :o))

Život je holt takovej ... mrška kočička, která krásně vrní a protahuje se na sluníčku, ale má taky drápky ... a když se jí zachce, tak škrábe ... ale pořád zustane krásná