Smrť to je...

hezký...dobrý...moc se mi líbí...!*

... *!...

krystalický existencialismus... ten zrovna nemusím...a nezávidím ti ho... opravdu to tak je? ty pocity ale vlastně sám znám, ještě že už jsou pryč... *

hermit....vrátí se, věř mi...v jiným hábitu, ale neopustí nás... nás malé...

Print: máš pravdu, máš pravdu...samota nás neopustí, protože On je jediný....nemá druhého... to je na filosofickou, ale zajímavou debatu....můžeme si k tomu zaližit další auditko... :-)) pocit opuštěnosti bezbřehu... ostatně asi znáš Eckharta? Vzdát se Boha pro Boha... ...nebo temnou noc Jana od Kříže? taková samota, ze klterý se chce umřít, ale už ani to nejde, protože na to není síla... kafka o tom nedávno psala krásnou básničku... kafko, kde jsi?? Všechno je to prapodivnej fascinující rébus, největší, kterej lidstvo má... rozumějí ti, kteří rozumějí... ....a buď nám Pane milostiv, až přijde hodina naší slabosti, kdy tě budem ochotni už i prodat za další vteřinu opojení...

Mistr Ecekahrt???? Bože, hermite, jsi můj člověk!!!!!*******!!!

!*

Keďže každý z nás raz musí prekročiť onen prah neuveriteľne drsnej samoty, nálady o ktorých píše Junkie chápeme veľmi dobre. Neskĺzla do zbytočného patetizmu ani fatalizmu, ktorý je tejto téme veľmi blízky. Skôr enumerácia pocitov, síce bez nejakých poetizmov či básnických novotvarov, ale pocitov vlastných a zrejme hlbokých. Junkie, skvalitňuješ sa! :-)

*!

I*I