PARALELNÍ SVĚT-50

Major Karel Pokorný držel křečovitě volant, jímž točil do strany a zároveň sešlapával pedál od brzd. Se zatnutými zuby hleděl přes sklo a kapotu na povrch silnice, zatímco nákladnímu automobilu skřípaly brzdy, přičemž se mu od kol kouřilo a zároveň se v zatáčce dostal do smyku. V následující vteřině major uviděl kmen stromu, do kterého vzápětí náklaďák narazil, a on horní části těla dopadl na volant.

 „Do hajzlu!“ procedil mezi zuby Pokorný a odtáhl se od volantu. Přitom se chytl za hruď, v níž pocítil bolest. Poté pohlédl na sedačku vedle sebe, na níž měl daný kufřík. Ten však spadl na podlahu, který obsahoval obrazovku, klávesnici a joystick. Za bolesti v hrudi se sklonil a rozevřený jej dal zpátky na sedačku. Rychle se pozorně zadíval na obrazovku, na které díky rentgenovému vidění z miniletadélka, co mělo zabudovanou mikro kameru, dobře viděl, co se děje v nedalekém lese.

 V zarostlé prohlubní ležel bezvládně v civilním obleku nadporučík Mirek Vincent a neslyšel, jak se k němu prodírá četník s hajným.

„Dejte si pozor!“ pronesl hajný.

„Ten má dost. Vo něco se praštil,“ mínil četník, který se opatrně nad Vincentem sklonil.

„Proč jste ho honil?“

„Vystřelil na pana Koukala na lesní cestě. Zajímavý je, že přitom nebyl slyšet výstřel. Má asi nějakou zvláštní pistoli, ale tahle vypadá normálně,“ řekl četník, který držel v ruce klacík, jehož konec protáhnul u spouště pistole a tu poté opatrně nadzvedl.

„Co může bejt zač?“

„Kdo ví. Koukala z nějakýho důvodu honil,“ zkonstatoval četník a nasadil omráčenému nadporučíkovi pouta. Pak začal prohledávat jeho oblek.

„Hm, nemá u sebe žádný doklady,“ zkonstatoval poté.

„Já vám ho pomůžu vytáhnout,“ řekl hajný a oba počali bezvládné tělo tahat z prohlubně.

 Major Pokorný to sledoval na obrazovce a snažil se rychle přijít na způsob, jak nadporučíka zachránit. Rozhodl se, že se rozeběhne do lesa a jednoduše uspávacími střelami z pistole četníky a třeba i hajného na delší čas uspí. Vzal rozevřený kufřík, načež chtěl vystoupit, ale ve stejnou chvíli spatřil po silnici jet tmavé vozidlo. Tím autem byl mercedes a brzo rozpoznal, že v něm sedí němečtí důstojníci. Po zádech mu přeběhl mráz, přičemž rychle stiskl na okrajích rukojeti kufru skrytá tlačítka. Obrazovka s klávesnicí i joystickem se v jeho vnitřku schovala a on jej hned dal za sedačku. Poté se pravou dlaní dotknul pistole v kapse, na níž prsty nastavil tiché střílení a střelbu uspávacími střelami. Vzápětí vozidlo zastavilo metr od něho a z něho se vyklonil německý důstojník s nárameníky majora.

„Co tady blokujete silnici!“ rozkřikl se německy.

„Měl jsem defekt,“ odpověděl mu klidně plynulou němčinou. Major zamžikal očima a něco řekl muži, co seděl za volantem. Ten poté vystoupil a došel k Pokornému.

„Já vám pomůžu vyměnit píchlý kolo,“ sdělil mu.

„Danke,“ řekl Pokorný a vytáhl z korby velkou brašnu s nářadím. Mezitím důstojník vystoupil, zapálil si cigaretu a pomalu došel k náklaďáku. Major ho po očku pozoroval, zatímco s jeho řidičem sundával kolo.

„Kam jedete?“ zeptal se ho po chvíli důstojník.

„Do Prahy,“ odpověděl mu pohotově Pokorný.

„Kde jste se tak dobře naučil německy?“

„Za studií v Praze.“

Major se poté zadíval pootevřenými dveřmi do kabiny a všiml si kufříku za sedačkou. Upoutal jeho pozornost a poté jej vytáhl, přičemž se náhodou dotkl obou skrytých tlačítek na jeho rukojeti.

KONEC PADESÁTÉ ČÁSTI