O vlaštůvce a opičkovi

"Dobrý den, opičko, copak děláš?"

"Skáču po obláčcích, nevidíš?"

"A proč to děláš?"

"Abych se dostal nahoru, ne? Když se objeví lepší mráček, chvíli se spolu pošťuchujem, a když je všechno v pořádku - když mě mráček unese a neshodí při první příležitosti, tak na něj přeskočím."

"Aha! A nemrzí to ten starý mráček?"

"Řeknu mu, že jsem musel pryč.."

"A ten nový? Co s ním děláš?"

"Dělám ho šťastným, víš? Třeba mu pěkně lichotím. A on mě vynese zas kousek výš, kam sám dosáhne.."

"A nevadí ti pořád předstírat, lichotit, hrát?"

"Baví mě to. A když jsem nešťastný, tak se vybiju do měkkého. Když to dobře zaobalíš, tak se to časem začne i mráčku líbit."

"Aha.. A kam se chceš dostat?"

"Až do nebe, až do nebe.. Podívej na ty malé tečky tam dole, kdysi jsem byl taky takový.."

"A to tě baví se pořád tak hnát nahoru?"

"Nic jiného neumím, vlaštůvko.. A podívej, jak mi ti dole závidí! Koukej, za rok budu až tam. Teda pokud půjde všechno, jak má. A třeba i výš!"

"A jsi šťastný, opičko?"

"Až budu támhle, tak budu šťastný!"

"Já už poletím pryč, opičko.. Dneska bude u moře krásný západ."

"To bych se mohl podívat, vlaštověnko. Říká se, že západ je romantický.. Podívám se se svým mráčkem. Jo. Děkuju! Uděláme si pěkný večer.. Ještě jsem žádná západ neviděl."

"Neviděl?!? Vždyť je tu každý večer, opičko!"

"Mám moc práce, vlaštůvko. Musím pěkně uhladit svůj mráček a vidíš tamten? Že se na mě usmívá? Musím si ho připravit - to je můj další cíl, vlaštověnko.. Jo, kdybych měl křídla jako ty a tolik času, tak bych si taky zaletěl k moři. Tam jsou prý úplně fajnové mráčky!"

"Jsou! Jsou takové lehoučké, bělostné a když se sluníčko sklání, tak se zbarví krásně do růžova.."

"Ach, tam musím někdy s tebou.. Ale teď už mám práci, omluv mě."

"Promiň, už nebudu rušit, opičko, měj se tedy krásně! Pěkně jsem si s tebou povykládala."

"Já taky, já taky, a děkuju za ten nápad! Mráček jej jistě ocení.. Hmmmm.... To bude noc..."

"Krásná, že ano? S Pánem Bohem, opičko."

"S Pánem Bohem, ptáčku naivní.."