TIM A DIM-14

Část čtrnáctá

Dim s vytřeštěnýma očima hleděl na přibližující se stěnu, do níž vzápětí narazil, přičemž mu na hlavu spadla podlouhlá dvojitá polička. Chvíli seděl otřesený s protáčejícími se panenkami, načež se pokusil vstát. To se mu nepodařilo, jelikož pocítil na své hlavě zátěž. Příčinou byla ona polička, mezi jejímiž dvěma částmi mu uvázla hlava.

„Dime, já jsem se nějak zarazil!“ ozval se tlumený výkřik Tima, který se nacházel u kachlíkových kamen, v jejichž horní části měl narvanou hlavu.

„To se ti teda zase něco povedlo! Vokamžitě tu hlavu dostaň ven! Každou chvíli tady budou Němčouři!“ vyhrkl Dim, který se s obtížemi postavil.

„Dime, musíš mi pomoct! Já jí mám tady zapresovanou!“

„Tak si jí vodpresuj!“ pronesl naštvaně Dim, jenž se za vrávorání  snažil ze své hlavy dostat onu dvojitou poličku. Při všelijakých pohybech se dostal doprostřed místnosti, kde se nacházel ležící německý voják. Ten se z omráčení zrovna vzpamatoval a postavil se pomalu na nohy, ale v tu chvíli byl ze zadu do hlavy zasažen koncem dvojité poličky, s níž zápasil vrávorající Dim. Němec jen vytřeštil oči a s protáčejícími se panenkami dopadl na podlahu. Dim o něho zakopl, rozplácl se vedle něho a konce dvojité poličky se na chvíli vrazily do zadnice Tima.

„Aúú! Co mi to vrážíš do prdele!“ rozkřikl se Tim.

„Já tě jen trochu pošťouchnul. Chci ti pomoct,“ vyhrkl Dim, který nechtěl, aby on věděl, co má naražený na hlavě.

„Dime, mě už to tady nebaví!“

„Tak zkus udělat prudkej pohyb celým tělem!“ řekl mu Dim, přičemž napnul všechny své síly a pokusil se dvojitou poličku dostat z hlavy. Zároveň však ztratil rovnováhu, podjely mu na podlaze nohy, načež skončil zaražený a zpříčený pod stolem.

 Mezitím opět k vědomí přišel německý voják, který si na podlaze z lehu sedl a zadíval se před sebe na pozadí Tima. Ten sebou všelijak za hekání škubal a Němec ho chvíli nechápavě pozoroval. Pak nasadil na pušku bodák a pomalu se postavil.

„Tak Dime, teď sleduj, jak sebou pořádně škubnu!“ pronesl zvnitřku kamen Tim a vzápětí se prudce nohami odrazil od podlahy. To se stalo v ten okamžik, kdy se k němu ze zadu přiblížil voják. Toho prudce do obličeje i nosu zasáhly boty a místností se poté rozlehl výkřik. Při něm Němec upustil pušku, chytl se rukama za obličej a s přitroublým výrazem se sesul bezvládně na podlahu.

„Dime, já tě kopnul?“ otázal se Tim, jenž stále měl hlavu zaraženou ve vnitřku kamen.

„To si kopnul někoho jinýho,“ ozval se Dim, který se snažil vymanit zpod stolu, ale i s ním se pozvolna sunul napříč místností.

„Dime, koho jsem to teda kopnul?“

„Asi nějakýho kolemjdoucího.“
„Určitě nějakýho Němčoura!“

„Je to možný,“
„Dime, kde si?“

„Pod stolem.“
„Co tam děláš?“
„Přemejšlím,“ pronesl Dim, načež opětovně napnul všechny svoje síly a prudkým pohybem se vymanil zpod stolu, přičemž na podlaze udělal kotrmelec a za výkřiku dopadl na kamna. Pak se ozvala rána, kterou doprovázely dva výkřiky. A poté u zdi seděly dvě postavy v troskách kamen a na hlavách se jim nacházely roury.

KONEC ČTRNÁCTÉ ČÁSTI 

---