ČTYŘKOLO-2

Po schodech na chodník snesla čtveřice mladíků v cyklistických dresech čtyřkolo, na něhož pak nasedla.
„To jako pojedeš včele?“ zeptal se Patrik.
„A proč bych neměl?“ pronesl tázavě David.
„Abys věděl, kam vůbec máme jet.“
„To se neboj! Tak se usaďte, nohy na šlapky a vzhůru za šlapacím dobrodružstvím!“ vyhrkl David, načež všichni čtyři dali nohy na šlapky. Čtyřkolo se však rozkývalo a i s nimi spadlo na zem.
„Aúú, moje noha!“ vykřikl Petr.
„Slez ze mě!“ rozkřikl se Patrik na Lukáše.
„Vy jste se všichni naklonili na jednu stranu! To nesmíte!“ vyhrkl David.
„To je strašný! To už je podruhý, co mi tohle kolo spadlo na palec!“ rozčiloval se sedící Petr.
„Já ti ho pofoukám,“ pronesl s úsměvem Patrik.
„Vopovaž se! A nakopnu tě!“
„Tak pánové, pokus číslo dvě. Nenaklánějte se na jednu stranu a šlapejte všichni pravidelně,“ řekl David.
„To bude strašná jízda!“ mínil Lukáš.
„Na tohle kolo by to chtělo airbegy,“ ozval se Patrik.
„Navrhuji je namontovat po stranách,“ pronesl Petr.
„Dost řečí, vzhůru do šlapání!“ vyhrkl David a čtyřkolo se vzápětí rozjelo ulicí za všeobecné pozornosti lidí na ulici, v oknech a na balkonech paneláku. 
 Středem pozornosti se jedoucí čtyřkolo stalo v každé ulici, v níž se objevilo a čtveřice mladíků všem s úsměvem mávala.
„Zahneme do leva. Pojedeme pěkně skopečka! Všichni upažte levou ruku!“ zvolal David a jako první tak učinil.
„Jaúú! Co děláš!“ vykřikl Petr, jemuž před ním sedící Lukáš levou paží zasáhl obličej.
„Sorry, já zapomněl, že nejedu na kole sám!“ řekl mu Lukáš.
„Tak to pořádně rozperdíme, ne!“ vykřikl Patrik.
„Pojedeme s větrem vo závod!“ ozval se Petr.
„Hlavně to nesmíme přehnat!“ pronesl David.
 Brzo čtyřkolo nabralo na rychlosti a za sborového hulákání se řítili dlouhou ulicí, co se svažovala. 
„Přestaň prdět!“ rozkřikl se Lukáš, který seděl za Patrikem.
„Prdy se lekly tý rychlosti!“ vysoukal ze sebe Patrik.
„Fíha, to byl fofr!“ pronesl David, když dojeli na rovinku.
„Hele, vyzkoušíme i ten motůrek, ne,“ navrhnul mu Patrik.
„Tak jo!“ řekl souhlasně David a za chvíli se ozval hluk.
„Tak to je super!“ vykřikl Petr, ale vzápětí se začaly ozývat podivné zvuky a z motůrku se počal valit tmavý kouř.
„Proboha! Co se to děje!?“ vykřikl Lukáš.
„Holt technická závada,“ zkonstatoval zachmuřeně David, přičemž stále jeli z prudkého kopce.
„Já jsem celej vočouzenej!“ křičel Petr, který seděl na čtyřkole úplně vzadu.
„No nic, brzdíme!“ zvolal David, aby vzápětí zjistil, že má dozadu volnoběh.
„Ty vole! Spad nám řetěz!“ vyjekl Patrik.
„Začnete brzdit na pekaře!“ vyhrkl David, načež přiložil podrážky bot na rychle pohybující se povrch ulice.
„Jéé, mně se uvolnila sedačka!“ vykřikl Lukáš, načež mu zcela odpadla a on zůstal stát v přikrčené poloze na šlapkách.
„Já ztratil botu!“ vykřikl naštvaně Patrik. Přitom spatřil, jak směřují do otevřených vrat od zahrady, vedle nichž byl automobil, který zrovna vyjel na ulici. Muž v autě otevřel překvapením ústa, když kolem něho prosvištěla rozkřičená čtveřice na podlouhlém kole a vzápětí zahlédl, jak čtyřkolo vjelo otevřenými vraty do zahrady.
„To neubrzdíme!“ vykřikl David, když spatřil velký bazén, u něhož bylo několik lidí v plavkách.
„Pozóóór!“ začal křičet David a za okamžik všichni u bazénu spatřili, jak do něho vjelo čtyřkolo, které po dopadu do vody okamžitě kleslo na dno. Na hladině se poté začala plácat čtveřice vyděšených mladíků a záhy se zahradou rozlehaly nadávky s křikem.

KONEC