NETYPICKY V TELEVIZNÍ SOUTĚŽI-2

Část druhá závěrečná

Soutěž v televizním studiu už začala a já jsem nechtěl přijít o její začátek. Jenže jsem se nacházel zakutálený v rohu místnosti. Při mém snažení o postavení se na nohy mi neunikla ta skutečnost, že mám na sobě namotané nějaké kabely.

„Co to tady člověče, vyvádíte!?“ rozkřikl se na mne pojednou jakýsi muž.

„Já tu nic nevyvádím. Já se jen snažím dostat z těch kabelů,“ zněla moje odpověď.

„Opatrně! To jsou důležité kabely!“ vyhrkl muž a začal je ze mne sundávat. Já jsem mu pomáhal, ale po chvíli jsme oba stáli v nich zamotaný a hleděli si naštvaně do obličejů.

„Vy blbče! Co jste to udělal!“ rozkřikl se vztekle muž.

„To jste způsobil i vy. Neměl jste být tak iniciativní. Vy budete určitě typický iniciativní blbec, že.“

„Co si to dovolujete!“ vyhrkl muž.

„Co si to dovolujete mi prskat do obličeje! Měl byste nosit roušku. Víte, kolik bacilů se přenáší slinami? A pojďte doskákat dál do studia. Tam je spousta lidí a někdo nám určitě pomůže se z těch kabelů dostat,“ mínil jsem.

 A tak jsem zanedlouho i s nadávajícím mužem doskákal doprostřed televizního studia, přičemž v místnosti blikalo osvětlení. Moderátor zůstal stát s otevřenými ústy dokořán, absolutně neschopný slova.

„Tak pane moderátore, nekoukejte, jako když vám ulétly včely nebo jako to tele na nová vrata a pomozte nám se dostat z těch kabelů,“ pronesl jsem a hlediště zabouřilo výbuchem smíchu.

„Co tady zase člověče, děláte!“ vykřikl moderátor, jehož obličej opětovně zbrunátněl vztekem.

„Je to nějaký blázen! Možná sabotér z konkurenční televize!“ vyhrkl muž a zase mne poprskal.

„Já vás roztrhnu jako hada! Zničil jste přímý přenos!“ zahřímal moderátor.

„Aspoň je tady nějaká zábava. Stejně tenhle pořad neměl žádnou šťávu,“ pronesl jsem. Moderátor se na mne vrhnul a za okamžik semnou cloumal, ale zároveň i s tím mužem. V následujících vteřinách viděli diváci v blikajícím osvětlení trojici všelijak se zmítajících a nadávajících postav.

„Co je to tady za bordééél!“ ozval se pojednou výkřik přibíhajícího režiséra.

„Je tady zase ten bláznivý divák!“ vyhrkl moderátor.

„To mě nezajímá! Tady bude pořádek! Nebo si z vás udělám fackovacího panáka!“ rozkřičel se režisér, načež v místnosti zavládla tma a mně se záhy podařilo vyprostit se z kabelů.

 V nastalé tmě propukl ve studiu zmatek doprovázený výkřiky a ranami. Já jsem počal vrážet do věcí i lidí a přitom se mi do rukou dostala jakási podlouhlá tyč. Měl jsem takový pocit, že na jejím konci je cosi velkého, čím nechtěně bourám kulisy studia. A když se v místnosti rozsvítilo osvětlení, tak se všem naskytl pohled na zdemolované studio. Vprostřed něho jsem stál já s protaženým obličejem a svíral jsem v rukách podstavec s reflektorem.

„Co je to tady za bordééél!“ rozkřičel se režisér.

„Za to všechno může támhle ten člověk!“ vykřikl moderátor a ukázal na mne.

„To mě nezajímá! Tady bude pořádek! Já si z vás udělám fackovacího panáka!“ zahřímal režisér a první facku uštědřil moderátorovi, načež začal fackovat i ostatní lidi. Chtěl jsem nenápadně odejít z místnosti, ale to se mi nepodařilo. Začal mne totiž honit početní houf lidí, v jehož čele byl rozkřičený moderátor. A tak jsem záhy byl nucen prchat televizní budovou i s reflektorem.

 

 

KONEC

---