Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Oči

31. 03. 2008
3
4
752
Autor
OREL

Jednou si vezmu okno na záda

a odnesu až do lesů

Tam otevřu ho k slepým pařezům

odtrhnu závěs pavučin a vykloním se zhluboka

 

Zelené číše listů za oknem

Slunce v nich perlí jako šampanské

budu z nich pít až dopiju je do stínů

Poslední kapky spadnou světluškám

 

Stříbrnou cestou zpátky k neonům

mé okno pomůže mi měsíc nést

Doma ho tiše opřu o stěnu

zavřu zas dokořán a rozsvítím


4 názory

Honzyk
01. 04. 2008
Dát tip
.,...dobrej napad, super magorskej, ale smrsknul bych...myslim si totiz, ze clovek, ktery by tuto NADHERU ucinil, a opravdu, o ni by takto nemluvil...a mozna vubec......(?)---

je to hezké,není to jen sdělení,ale vnímavé pozorování.A co je mimo jiné úkolem poezie? Upozormit na krásy života,krerých si jiní nevšimnou.

JiKo
31. 03. 2008
Dát tip
Zdá se mi to celkem upovídané a tím to ztrácí poetický náboj, stává se z toho jen sdělení

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru