NEBE NAD SOMMOU-23

Vysoko na obloze letěla čtveřice letadel, která začala kopírovat britské zákopy. Poručík Robert Fantes se nacházel ve čtvrtém letounu, z jehož kokpitu měl dobrý výhled na Airca rámové konstrukce. Ve dvou z nich letěli noví piloti, pro které to byl první let nad frontovou linií. Fantes si dobře dokázal představit, jaké mají nováčci pocity. Zároveň však obezřetně hleděl všemi po obloze, aby když tak zavčas spatřil německá letadla. Zatím se však zdálo, že na nebi jsou jen oni.

 Hluboko pod letouny se nacházela rozstřílená krajina, která z výšky měla hnědou barvu. V ní se klikatilo velké množství čar, které představovaly zákopy. Zraku Fantese neuniklo velké množství opakujících se záblesků, jenž představovaly střílející děla na britské straně fronty, zatímco v německém úseku se vznášela oblaka dýmu. Přitom si uvědomil, že vzduchem létají desítky granátů a po zádech mu přeběhl mráz při představě, že by se s Aircem dostal do prostoru, v němž ony granáty sviští.

 Jako tradičně vál od britského zápolí silný vítr, který letouny tlačil na německou stranu frontové linie. Jak správně Fantes tušil, tak s tímhle budou mít oba noví piloti velké problémy. A to se ještě na obloze kolem britských stíhaček začaly objevovat černé chomáčky, což byly rozprasky granátů z německých protileteckých děl. A i tahle skutečnost nováčky začala znervózňovat.

 Velmi brzo se letadla pilotována novými piloty počala ve vzduchu propadat, nadzvedávat a zároveň díky větru se přibližovala k německým liniím. A to bylo to, čeho se Fantes s nadporučíkem Johnem Elliotem obával. Nadporučík Elliot proto rychle stočil Airco směrem k britským zákopům a očekával, že ho budou oba nováčci následovat. Fantes střídavě hleděl po obloze a na trojici letadel, přičemž viděl, jak jen jeden z nováčků následuje Elliota.

„Zatraceně! Kam to letí?“ řekl si vzápětí sám pro sebe Fantes, když se zadíval na Airco, co se počalo stáčet na zcela opačnou stranu. Fantes hned podobný manévr také provedl a uvědomil si, že se ocitnul nad německými zákopy. Obezřetně se rozhlédl po vzdušném prostoru a zároveň si přiložil začouzené sklíčko k pravému oku. Přes něho se zadíval do sluneční záře, jestli se na pozadí rozzářeného slunce neskrývají nepřátelská letadla. Nic podezřelého nespatřil, a tak opětovně pohlédl na letoun pilotovaný nováčkem. Zároveň se zadíval na dvě Airca, která se už nacházela hodně daleko od nich nad britskými zákopy. Poté hned otáčel hlavu na všechny strany a ke svému zděšení postřehl v dálce čtyři rychle zvětšující se tečky. A jelikož se pohybovaly nad prostorem německých zákopů, bylo skoro jisté, že se jedná o nepřátelská letadla.

„Hrome, Hunové!“ proběhlo mu hlavou a rychle sáhl do přihrádky pro signální pistol Very. Z ní okamžitě vypálil červenou světlici, což byl signál znamenající nebezpečí. Poté stočil Airco směrem k přibližujícím se nepřátelským letounům, načež krátce stiskl spoušť. Krátká dávka zahřála hlaveň kulometu a Fantes se vzápětí upřeně zadíval na čtveřici německých jednoplošníků Fokker E III.

KONEC DVACÁTÉ TŘETÍ ČÁSTI