Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlzeňská 3.- Střípky barevností
11. 04. 2008
6
12
3025
Autor
Milly
A nechat v sobě znít ty tóny,
které zapadaly za stromy
pod hladinu černočernou
zlaté slunce
Nechám tu otisky svých snů
v půdě- v Tobě
hluboké tak jako je
Tvá touha po tomtéž
A já se vrátím
na cestu zapomnění
Nalézáním znovuztraceného
Zapomenu pozdravit včerejšek
Dnešní písní zapomenu všechno,
a zároveň se rozvzpomenu
na vše v sobě pohřbené
na samý základ
na sebe
Na sobě slunce
za sebou dým
zlaté šaty
v království ještěrčím
vesele šustí
suchá kůže
ve skalách
černá očka se čile míhají
a jazýčky poskakují
sobě
vstříc
nekonečnu dálek
té touze po splynutí
zelenými kopci
v kotrmelcích
vyzpívat
všechno své já
nevěřící povrchním soudům, osudům
po cestách kamenných,
které trnité jsou
jen v mé mysli
s nasazenými brýlemi
Růžové květy
zdraví svou královnu
závoj z jemňoučkých květů
do vlasů sypou jí
něžností ohromí
komu je ukázat?
Komu jen.......
tu heboučkou bělost...........
a uvnitř čerň
nátěr jen na zlaté
(anebo zkrátka na tak krásné barvě,
že je nevysvětlitelná
a lze ji jen cítit v sobě)
že nakonec je v každém
a všude
všechno z ní utkáno
jako z té nejjemnější látky
sundejte brnění!
a rozpusťte srdcím vlasy...,
ať rozprostřou se všude
uvnitř i vně
a nebude už třeba naděje
v širém, barevném, svobodném
světě
jen Láska
prozáří všechno-
to proto, že je vším
a kdo je vším,
stát se může čímkoliv
stačí jen být
a s otevřenýma
očima snít
Když bude člověk sedět doma,
nikam se nedostane..
Vylízt ven a spát pod širákem-
třeba osamotě
v přírodě
všechno má cenu
všechno má svou cenu
a barevnost
je závoj duhy,
který září,
září
zevnitř
prosvítají bílé zuby
úsměvu
I když Tě neznám,
padnu v noci
do úsměvů světlé moci
Chce se mi říct
"Miluju Tě"
a nevím přitom komu..
Chce se mi říct
"Miluju Tě"
a jsem ráda tomu
které zapadaly za stromy
pod hladinu černočernou
zlaté slunce
Nechám tu otisky svých snů
v půdě- v Tobě
hluboké tak jako je
Tvá touha po tomtéž
A já se vrátím
na cestu zapomnění
Nalézáním znovuztraceného
Zapomenu pozdravit včerejšek
Dnešní písní zapomenu všechno,
a zároveň se rozvzpomenu
na vše v sobě pohřbené
na samý základ
na sebe
Na sobě slunce
za sebou dým
zlaté šaty
v království ještěrčím
vesele šustí
suchá kůže
ve skalách
černá očka se čile míhají
a jazýčky poskakují
sobě
vstříc
nekonečnu dálek
té touze po splynutí
zelenými kopci
v kotrmelcích
vyzpívat
všechno své já
nevěřící povrchním soudům, osudům
po cestách kamenných,
které trnité jsou
jen v mé mysli
s nasazenými brýlemi
Růžové květy
zdraví svou královnu
závoj z jemňoučkých květů
do vlasů sypou jí
něžností ohromí
komu je ukázat?
Komu jen.......
tu heboučkou bělost...........
a uvnitř čerň
nátěr jen na zlaté
(anebo zkrátka na tak krásné barvě,
že je nevysvětlitelná
a lze ji jen cítit v sobě)
že nakonec je v každém
a všude
všechno z ní utkáno
jako z té nejjemnější látky
sundejte brnění!
a rozpusťte srdcím vlasy...,
ať rozprostřou se všude
uvnitř i vně
a nebude už třeba naděje
v širém, barevném, svobodném
světě
jen Láska
prozáří všechno-
to proto, že je vším
a kdo je vším,
stát se může čímkoliv
stačí jen být
a s otevřenýma
očima snít
Když bude člověk sedět doma,
nikam se nedostane..
Vylízt ven a spát pod širákem-
třeba osamotě
v přírodě
všechno má cenu
všechno má svou cenu
a barevnost
je závoj duhy,
který září,
září
zevnitř
prosvítají bílé zuby
úsměvu
I když Tě neznám,
padnu v noci
do úsměvů světlé moci
Chce se mi říct
"Miluju Tě"
a nevím přitom komu..
Chce se mi říct
"Miluju Tě"
a jsem ráda tomu
12 názorů
Vida. Překvapilo mě najednou jak málo je tu místa pro kritiku. Hm. Hm.
Je to mladé.
Hra.
Na mysl mi přichází jiný spodní proud.
Křehkost.
http://eldar.cz/mezivlnami/soubory/mp3/Janota_Destove_kapky_(zive,1998).mp3
Nádhera. Moc líbí. Dostalo mě jak na začátku mi ty barvy přišly jako neviná hříčka a postupně začali víc a víc souznít s obsahem, a potom... no takhle intenzivně na mně už dlouho žádná literatura nezapůsobila.
řeknihůhůhůsemtojárazdvatři
07. 07. 2008animovaný medvídek Pú
12. 04. 2008
Jo, to chápu, taky poslední dobou moc nečtu. .-) Hm, myslím,že bychse začala stydět zas já- ještě kdyžbych se dozvědšla, co užitečnýho a zajímavýho jsi dělala místo toho bytí tady. .-))
Mno, a ono je Láska a Láska, že jo...- jestlisemluví o pocitu vnitřní Lásky, která může bejt nezávislá na okolí, anebo o potřebě dostávat projevy Lásky (jakožto citu a pozornosti) od druhých lidí....
No jo, vidíš, mě nenapadlo, že by to tam nesedělo- zkrátka mi to přišlo na mysl, tak jsem zapsala.. :o))
Každopádně jsem ráda, že se Ti líbí- a dík. ;-) *
Ahojky Milly,já se tak stydím, už jsem tady taaak dlouho nebyla, necítila jsem se na čtení poezie dost uvolněná, že bych ji mohla vnímat a už vůbec ne psát a kritizovat. Tahle se mi líbí moooc*, je psaná krásně jemným, citlivým, vypsaným a bohatým stylem. Jsou v ní krásný vyjádření, a taky některý mi jsou dost blízký. Zrovna čtu životopis Hanse Christiana Andersena a tam ho jeden umělec- jeho současník, kritizuje ta jeho přílišnou závislost na lásce, že mu to ubírá na mužnosti, ale ty nejsi muž, takže to je jiná, ale to jen, že se mi to vybavilo. Celkově je krásná, jen nevím proč, ale tahle sloka se mi tam nehodí, je sice pravdivá, ale myslím svým stylem:
Když bude člověk sedět doma,
nikam se nedostane..
Vylízt ven a spát pod širákem-
třeba osamotě
v přírodě
všechno má cenu
všechno má svou cenu
ale rozhodně dám*
Tak vám děkuju.. :-)
Ona to přece ani není báseň...- je to takovej sled vzájemně na sebe navazujících obrazů, který mi přišly na mysl cestou domů. :o) (+ ty poslední dva kousky večer)
A jestli probouzí fantazii- takby mě zajímalo, co vidíš... ;-))
animovaný medvídek Pú
12. 04. 2008
Rozhodně sem tam nějaký zajímavý obraz, jako celek to snad ani nelze hodnotit, to by bylo jako jít labyrintem podle Ariadniny niti a hodnotit klubko, z něhož pochází.