KDYŽ SI NA POŠŤÁKA ZASEDNE SMŮLA-2

Mirek se zásilkou došel ke vchodu do domu a zadíval se na zvonky. A když přiložil ukazováček na jeden ze zvonků, tak náhle pocítil, jak mu na hlavu dopadá sprška vody.

„Jééé…Co to je!?“ vyjekl, prudce sebou škubnul a uskočil do strany. Pak se zadíval nad sebe nahoru a uviděl proud padajících kapek, co se táhl od okna v prvním patře. Vněm stála jakási žena, co měla v ruce konévku, jíž zalívala květiny.

„No jistě, baba Kounová!“ řekl si Mirek, který onu ženu znal, jelikož jí často doručoval balíky. Poté znovu přistoupil ke zvonkům a zadíval se na ně, načež stiskl jeden z nich, na němž byl název firmy, pro kterou měl zásilku.

„Dobrý den. Kdo tam?“ ozval se ženský hlas z mluvítka.

„Tady pošta. Mám pro vás balíček!“ řekl do mluvítka.

„Tak pojďte do druhýho patra.“

„Já vím, v kterým jste patře,“ řekl Mirek, přičemž se ozvalo pronikavé zvonění a on prudce pravou rukou zatlačil do dveří. Ty se vzápětí otevřely a Mirek rázným krokem vstoupil na chodbu. Sotva však udělal dva kroky, tak jeho levá bota se ocitla na mokrém hadru. A než se nadál, tak se hadr dal do pohybu a jemu vzápětí na mokrých dlaždičkách podjely obě nohy. V následující vteřině ztratil rovnováhu, rozhodil rukama a ocitl se na povrchu chodby. Přitom zásilka opsala ve vzduchu oblouk a dopadla mu na hlavu, když už seděl na dlaždičkách. Zároveň pravou nohou vrazil do kbelíku plného vody, co stál u okraje schodiště, co vedlo do sklepa. Ten se převrátil a za rachotu dopadl na schody, na nichž stála uklízečka. Tu nejdříve zasáhla prudce vytékající špinavá voda, a pak i kbelík.

„Co to děláte!“ rozkřičela se žena, které kbelík podrazil nohy, a ona se záhy ocitla na schodišti.

„Já se vomlouvám. Mně podjely nohy,“ řekl jí zkoprněle Mirek.

„Teď abych to vytírala znovu!“ ječela uklízečka.

„Vopravdu mě to moc mrzí,“ soukal ze sebe Mirek a rychle vstal, načež i se zásilkou běžel do po schodech do druhého patra, zatímco žena chrlila sprosté nadávky jako střílející kulomet dávky.

  Zanedlouho stanul před dveřmi, za nimiž sídlila firma. Hned zazvonil na zvonek, a když se rozezněl bzučák, tak Mirek otevřel dveře. Ve stejný okamžik se ozval štěkot a při překročení prahu spatřil velkého psa, jenž k němu běžel. Vytřeštil oči a poté už jen viděl, jak se pes staví na zádní nohy. A než se nadál, tak ležel na podlaze.

„Amire!“ rozlehl se vzápětí výkřik, přičemž Mirek pociťoval, jak mu pes intenzivně olizuje tváře.

„Amire! Přestaň!“ rozkřikla se žena a v obličeji totálně oblízaný Mirek se za chvíli pozvolna postavil na nohy.

„Já se vám omlouvám. Amir strašně rád vítá lidi,“ sdělila mu žena.

„To jsem si všimnul,“ zkonstatoval Mirek, který si kapesníkem utíral tváře.

„Mám pro vás tady balíček. Je zadarmo,“ řekl po chvíli Mirek a došel do vedlejší místnosti, v níž za stolem seděla žena, která upřeně hleděla na obrazovku monitoru.

„Dobrý den. Víte, že jste slavný?“ řekla mu tázavě s úsměvem.

„Jak slavný?“ otázal se překvapeně.

„Jste na You Tube.“

„Co!?“ vyhrkl užasle a rychle přišel ke stolu. Poté se zadíval na monitor a zkoprněle sledoval to, co se mu stalo, než došel se zásilkou k domu.

KONEC