Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStudna
27. 10. 1999
0
0
3243
Autor
slavek
Tvůj polibek, po němž hlava se točí.
Topím se v tvých pohledech.
Prosím lásko, zavři oči,
srdce tluče, ztrácím dech.
A prostor se zúžil na nás dva.
Zapomínám na bolest osamění.
Po dlouhých mrazech, obleva,
po dlouhé noci, rozednění.
Andělé tančí na hvězdách,
z nebe se sype zlatý prach.
Květiny rostou po cestách,
tak řekni lásko, proč mám strach?
Moc Ti Slávku rozumím... tak moc dobře... A proč je to těžké? Protože už víš..., protože jsi zažil..., protože ... jsme všichni plni váhání, tápání, nedůvěry v lidi, v sebe, ... tak dobře ti rozumím ...
Strach máme, protože máme i zkušenosti, jsme opatrní, chráníme se před zraněním, ale láska je stejně velká voda. Zaválí tě a neptá se, buď se topíš nebo v tom stejně plaveš, máme vůbec na výběr? Možná zvolit styl, až opadne ta první velká voda a SOS stejně nepomáhá...
Láska je závislá na bolesti. Ale to ty víš... Jsem šťastný, že jsi šťastný...!
Bojíš se, protože už víš, už si zažil. Naštěstí strach je nepřítel, se kterým se dá bojovat.
Čim víc miluješ tím víc se bojíš. Kdyby ti na Něm nezáleželo jdeš do toho po hlavě. Miluješ - Váháš - Jsi opatrný. Hlavně to dotáhni dokonce ! Nebo se o to aspoň pokus...Láska je to nejlepší.