Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStudna
27. 10. 1999
0
0
3239
Autor
slavek
Lásko moje, nejsladší,
Tolik moc mám Tě rád.
A tolik moc se bojím.
Cítím Tvou hebkost, krásu.
Vnímám Tvou nevinost a něhu.
Jsi tolik nádherný, že všechno ostatní stává se bezbarvým.
Tvoje tvář tak hřeje tu mou.
Moc Ti Slávku rozumím... tak moc dobře... A proč je to těžké? Protože už víš..., protože jsi zažil..., protože ... jsme všichni plni váhání, tápání, nedůvěry v lidi, v sebe, ... tak dobře ti rozumím ...
Strach máme, protože máme i zkušenosti, jsme opatrní, chráníme se před zraněním, ale láska je stejně velká voda. Zaválí tě a neptá se, buď se topíš nebo v tom stejně plaveš, máme vůbec na výběr? Možná zvolit styl, až opadne ta první velká voda a SOS stejně nepomáhá...
Láska je závislá na bolesti. Ale to ty víš... Jsem šťastný, že jsi šťastný...!
Bojíš se, protože už víš, už si zažil. Naštěstí strach je nepřítel, se kterým se dá bojovat.
Čim víc miluješ tím víc se bojíš. Kdyby ti na Něm nezáleželo jdeš do toho po hlavě. Miluješ - Váháš - Jsi opatrný. Hlavně to dotáhni dokonce ! Nebo se o to aspoň pokus...Láska je to nejlepší.