Zlomek sekundy...

Zlomek sekundy…

Potkali se nečekaně, náhle,

myslím, že zrovna vracel láhve,

  jeden pohled z očí do očí,

  nemuseli čekat, zda jiskra přeskočí…

..pak chtěli být spolu jen,

se vším co přinese další den,

  propadli tomu,

až do nejtajnějších zákoutí duše,

  utekli z domu,

co je potom čekalo, brali tiše…

..žili jeden pro druhého,

  dávali víc, než dokázali brát,

čerpali z toho dávného

  citu, jenž dokáže hlavu zamotat…

               ..po čase zbyl jen dávný sen,

                 pro jediný okamžik,

                   jediný osudný den,

                     jeden chybný krok…

                     ..co zničil život,

                         další duši,

                             teď utrápené,

                     vždyť se to dalo čekat

                       a ne tak hrozně spěchat…

                             ..ten křik, děs, hluk,

                             ten řinkot skel,

                             skřípění brzd,

                             k nezapomenutí je..

         pro nepozornost pouhou,

                vrátit čas, je jejich touhou,

                     několik zmařených životů,

                         to nebude stát jen pokutu…

…jak se dá poslat vzkaz do nebes,

že to už dál nemůže unést

     třeba už na něj čeká

        a zase budou spolu jen,

          prožívat si další krásný sen

        a spolu budou navždy jen…